Preaching the Blues (and all that jazz) #5

Electronic noir úvod: Moses Luster and the Hollywood Lights plánují (= plánuje) kdesi v gangsterské kuchyni novou desku a zatím pustil singl Until I'm Saved. Tagy: alternative, americana, bukowski, nick cave, noir, tom waits, Hollywood. Buy now, name your price, send as a gift! Bandcamp

Skutečný úvod. Utrecht, Holandsko. 4°C, mostly sunny, RealFeel® 0° (Frost). Reportáž z festivalu Le Guess Who? se objeví v lednovém Full Moonu, ale těžko událost ignorovat, zvlášť v souvislosti s eventy typu 24-Hour Dronefest, který začíná Timem Heckerem o půlnoci a končí za čtyřiadvacet hodin Stephenem O’Malleyem ze Sunn O))). To mě naštěstí netrápí.

Po přivítání (Carla Bozulich a hned po ní překvapivě snesitelní Xiu Xiu) jsem se rozhodla zůstat v klubu Helling. Zčásti kvůli programu (konala se tam část festivalu Mouth to Mouth, kterou kurátoroval Michael Gira ze Swans), ale taky kvůli tomu, že klub je z centra docela kus, a to i na kole. Ale vyhrála jsem: Silver Apples, kdysi dvojice, teď šílená psycho-eletro-synťáková one-man show (šílená zejména s přihlédnutím k faktu, že Simeon je ročník 1938), se suverénně postaral o největší překvapení. Willie Nelson meets Neu! "I Don't Care What the People Say... fuck them!" Od jedné v noci námraza. Vyjmenovaná slova po Benu Frostovi: vy, vysoký, výt, výskat, zvykat (si), nežvýkat, vydra, (koukat jako) vejr, vyžle (62 kg), povyk, výheň a slova s předponou vy- a vý- (výmaz, výplach).

Do rubriky nejlepší pracovní kulisy se z poslední doby nominovala alba dvou trubek: The Nature of Connections (Arve Henriksen) a Switch (Nils Petter Molvær). Co se Henriksena týče, je to jeho třetí letošní deska (ještě vydal Chron a Cosmic Creation, ale nemůžu sloužit) a lepší než unylá, strašně tichá loňská Places of Worship. Ale možná mám jenom hezčí práci. Molvær je větší borec, zajímavější v nezábavném slova smyslu, takže vám produktivita práce vzroste o nějakých 36.5%.

Z dalších letošních nadproduktivních kapel doporučuju Disappears (kde už nebubnuje Steve Shelley, ale vůbec to není poznat), kteří desku sice teprve chystají, a sice na leden 2015, ale! od roku 2010 vydali na labelu Kranky čtyři elpíčka a jsou dost super, i když jako vejce vejci, a můj nejmilejší garážový objev posledních málo let Parquet Courts, letos na albu Sunbathing Animal a pod jménem Parkay Quarts ještě novější Content Nausea. Zevrubnou zprávu podám příští týden, jelikož hrají na Le Guess Who? dneska večer.

Příbuzná kategorie "nadproduktivní umělci jako kulisa k práci" (ano, jsou uzávěrky Full Moonu) má svého listopadového vítěze v chlapíkovi ze San Franciska jménem Brock Van Wey vulgo Bvdub. Letos tři desky, diskografie bratru patnáct giga. Nevím, co s tím, ale album A History of Distance je vážně super a dvacetiminutová Ghosts of What We Once Were HIT jako... jako... nevimco. Asi první dvacetiminutový hit, co jsem v životě slyšela.