Preaching the Blues (and all that jazz) #9

Jelikož se vyskytuju v místech, kde nemá cenu poslouchat nic jiného než Golden Hour od Firewater a Ghost in the Shell OST, bude kázání tento týden zapnuté na volnoběh. Jako každý rok, a zejména letošek po kulturně vyignorovaném roce 2013, objevuju spoustu věcí, které premiérovaly před pěti lety, ale taky v osmdesátkách. A zvláštní náhodou se pohybuju v místech širokých úhlopříček, čili doháním i filmy, potažmo soundtracky.

Můj přítel a kolega z Latté Night 2.0, spisovatel, prezident fanklubu Vladimíra Kavčiaka a homeopatik Domingo, mě pravidelně zásobuje hudbou tak obskurní, že termín obskurní chodí radši kanálama. Ne všemu rozumím, což ale nevylučuje možnost, že tomu porozumí někdo jiný. Kromě Miley Cyrus, Lucie a jednoho nuvidlometalu, jehož jméno si teď nevybavím, to za uplynulý rok bude hlavně projekt Land dvojice Daniel Lea a Matthew Waters, přesněji album Night Within. Hostují tam Duke Garwood, Ben Frost (ovšem, enhanced by his signature aural physicality and visceral sub bass), Daniel O'Sullivan, ale hlavně David Sylvian. Vyšlo na Important Records v roce 2012 a je to sold out, což se internetů naštěstí zatím netýká.

Ne všechno se ke mně dostává dvě hodiny po příchodu z noční směny. A každý se může stát fanouškem díky blogu Wi Wont Wor, který Palivo sdílí s Pečivem. Tam se dozvíte třeba o nahrávkách Kovtun (free download), který nemá nic společného s nokturnem Kreng (patrně nejlepší sampl všech dob v otvíráku alba L'Autopsie Phénoménale de Dieu). A do třetice, Ben Chatwin vulgo Talvihorros. "Through his distinctive approach to the guitar, he crafts dense and dark compositions that hint at the conflicting beauty/chaos of the cosmos. Sonically dynamic, ambitious and thoughtful – melodic patterns fight for space with huge arcing drones – always teetering on the edge of collapsing under its own weight." Deska Eaten Alive je slušný nomen omen.

Zmíněný blog poskytuje, kromě seriózních hudebních tipů v referenčním rámci techno - disko - alternativní gospel, také sbírku kvalitních frků a anekdot. Škoda, že je oba autoři rejou prasečím kopytem do hliněné destičky. Na Vánoce jsem jim chtěla pořídit Pravidla českého pravopisu, ale kromě spousty jiných překážek zrovna já nejsem ten, kdo využívá zaměstnanecké slevy v Luxoru, takže nic. Ale aspoň takhle. (Sheresky, kdyžtak si to kup. Zaplatím.)

V jedné prázdné pozdně letní (sic!) chvilce jsem projela žebříčky Pitchforku za rok 2013, ujistivše se, že mi v hudebním lelkování neuniklo nic, bez čeho ani dejchání není ono (tm). A vono jo! Pišme si. Album Impersonator od Majical Cloudz - v hipsterštině ΛJ¡¢∀⌠ ₡ŁυδΖ -, DJ Rashad a Luxury Problems Andyho Stotta, které jsou datovány rokem 2012, takže i vidlotéka měla zpoždění. Stott se i blejsknul i letos a všichni (čtenáři trojzubce) se shodnou, že album Faith in Strangers je ík (tm).

Carlu Bozulich nemusím, dělá na mě dojem afektované pizdy, ale v záchvatu potřeby znát jsem se uchýlila ke stažení diskografie její bývalé kapely (projektu?) Evangelista. Kromě toho, že se jmenuje jako moje oblíbená modelka, ano mám oblíbené modelky!, je minimálně album Hello, Voyager celkem snesitelné. Žertuju, je to dobrá deska.

Telegraficky (doporučeně). Na letošním Brutal Assaultu jsem si čekání na Converge krátila setem Satyricon a proč si to nepřiznat, byl to super nehospodský bigbít, což mi potvrdil i kolega Palák a posléze také loňská eponymní deska. Fun fact? Zpěvák Sigurd, sympatický to zjev, mi připomíná jednu exmilenku. Kolega Lasák mi nasdílel velmi povedené desky Davida Thomase Broughtona (The Complete Guide to Insufficiency dokonce z roku 2005, považte) a především Amen Dunes Damona McMahona, který dobrotu stvrdil skvělým vystoupením na festivalu Le Guess Who? Ten jsem už dostatečně provařila všude, takže ještě naposled. Podcast z dedikované session na R1:

Někteří si všimli, jak málo je v mém okolí metalu, a je tomu tak. S kolegou Waghissem jsem proto pro rádio UP AIR oprášila některé klasiky, byť ne klasické, a sešitý podcast z letošního mikulášského Under the True Color našel své místo na mixcloudu. Tím se loučím, filmy a komiksy posouvám na speciál před žebříčky 2014, oblékám bikiny a odcházím na pláž. (...) Vlastně ne, ještě to musím pověsit do admina a na web. Okay.jpg