Preview: AFO 2025

Festival Academia Film Olomouc, jehož 60. ročník se uskuteční od 22. do 27. dubna, opět přináší jedinečnou přehlídku populárně-vědeckých filmů. Letos se k bohatému programu připojujeme nejen jako pravidelní návštěvníci, ale i jako spolupořadatelé a kurátoři hudební části Music is Science. A přestože samozřejmě zveme na všechny koncerty, vybrali jsme pro vás i pár převážně nehudebních tipů z programové nabídky.

Kultura piva

AFO je festival, kde se už několik let potýkám s křížením programu a projekcí, které jsou v mém okruhu zájmu. Každopádně jako člověka neodmyslitelně spjatého s gastronomií potěšila letošní sekce Kultura piva a já určitě nevynechám film One Pint at a Time o afroamerických pivovarech. Málokdo totiž ví, že u nás existuje firma, která montuje pivovary po celém světě, navíc v této sekci zjistíte, že nemusí být pravdivé pořekadlo „české pivo je nejlepší na světě”. A pokud vám vyprahne, doporučuji zajít na dobrý mok do podniku Citadela na Panské, popřípadě do Žíznivé vydry na ulici prvního Máje.

Můj soused kolibřík (The Bird in My Backyard, režie Ryan Wilkes, Kanada, 2024)

S napětím vyhlížím, jestli se nám letos pod římsou zahradního domku uhnízdí rehci. Dva roky nazpět mě jejich společnost na jaře vyloženě bavila, v loňském roce, pro který byl rehek domácí vyhlášen ptákem roku, se nevrátili. Potěšení jsem hledal u řeky Bystřice na okraji Olomouce, kam jsem ptákům přes zimu nosil pamlsky. Byl jsem překvapen, kolik druhů jsem tam přistihl. Na různých přírodovědných festivalech oceněný krátkometrážní snímek režiséra Ryana Wilkese ukazuje, že nejhlubší objevy se mohou skrývat hned za dveřmi našich domovů. S ohledem na naše podmínky to nemusí být hned kolibřík. Při chvilce v nabitém programu vyrazte z města proti proudu zmíněné řeky, s trochou štěstí natrefíte nejen na rostoucí medvědí česnek, ale i na volavku popelavou.

O čem mluvíme, když mluvíme o hudbě (What We Talk About When We Talk About Music, režie Mats Andersen, Norsko, 2024)

Bez hudby by nebylo ani nás, a troufám si tvrdit, že se spoustou z vás to máme podobně. Dokumentární film Matse Andersena zkoumá jedinečnou sílu hudby a její vliv na člověka. Skrze rozhovory s hudebníky, jako jsou Aurora Aksnes, Kjartan Kristiansen, Jonas Benyoub, Kjetil Møster, Anna Berg a skupinou Honningbarna, se zaměřuje na to, proč nás hudba zasahuje tak hluboce a jak ovlivňuje naši paměť, intuici a schopnost předvídat budoucnost. Vizuálně pestrý pohled na to, jak hudba formuje život a mysl.

Resilience

Další důležitá sekce je Resilience. Propojení a sounáležitost je aktuální téma hlavně v ochraně přírody, protože ať chceme nebo ne, my přírodu potřebujeme, kdežto ona nás vůbec. Naučit nejinvazivnějšího predátora spolupráci a ochraně vlastního prostředí je důležité, pokud chceme na planetě fungovat v relativním klidu a bezpečí. Craig L. Anderson je host, na kterého se těším též, neboť marketing, emoce a lidské chování mě fascinují odmalička. Sounáležitost pak můžeme trénovat v AFO stanu třeba na koncertě Marta Aviho nebo v nedaleké Ponorce, kde jsou si všichni rovni. (V pátek 25. dubna tam bude koncert kapely D2ti de3t2, kdyby byla chuť na noise, což berte coby mimofestivalový tip.)

Sally (Sally, režie Cristina Costantini, USA, 2025)

Celovečerní snímek Sally měl premiéru na letošním festivalu Sundance, kde získal cenu Alfreda P. Sloana pro vědecký film. Pojednává o první Američance, která v roce 1983 vzlétla do vesmíru, čímž inspirovala řadu dalších žen, aby si plnily sny sahající dál než za nejbližší horizont. Jednou z jejích obdivovatelek je i režisérka Cristina Costantini, která pracuje s archivními materiály NASA, zpovídá kolegy, přátele a rodinné příslušníky. Největší prostor ve filmovém universu Reidové však dostává její životní partnerka Tam O’Shaughnessy, kterou před veřejností až do své smrti v roce 2012 tajila. „Chceme, aby se film dostal k další generaci queer a mladých lidí nadšených z toho, že najdou zázraky ve vesmíru a prožijí autentické já na Zemi,” říká Costantini.

Markéta Šetinová: Moderní láska – proměna vztahů v dnešní společnosti

Celý svět se mění a transformuje, láska a mezilidské vztahy samozřejmě taky. Přesto se je stále snažíme uchopit tak, jak tomu bylo dřív, o proměnách vztahů se málo přemýšlí, a ještě méně se o tom mluví. Zajímá mě, co k tomu řekne socioložka a psychoterapeutka a jak moc se to bude prolínat s tím, co prožívám a pozoruju. Trendy v seznamování a úvahy o tom, zda je závazek stále sexy.

Všichni možní sběrači a já (The Gleaners and I, režie Agnès Varda, Francie, 2000)

Jedno z retrospektivní okýnek AFO, který tenhle titul uvedl v prvním roce nového milénia. Co ztratil ze své aktuálnosti? Vůbec nic. Dokument se zaměřuje na „sběrače“, tedy na ty, kteří přežívají díky shromažďování vyřazeného zboží, tématem jsou rozpory konzumní kultury a jak vidět bohatství v tom, co někdo zahodí. Někdejší francouzská režisérka, scenáristka, dokumentaristka a profesorka Agnès Varda se zamýšlí nad stářím i krásou objektů, jako jsou třeba brambory ve tvaru srdce. A toho je dost v celém filmu.

Zvířecí hrdost (Animal Pride, režie Rio Mitchell, Kanada, 2024)

Kanadský snímek režisérky Rio Mitchell s podtitulem Nature’s Coming Out Story staví stereotyp heteronormativní vědy na hlavu. Dokument zpochybňující konvenční předpoklady o divoké přírodě sleduje queer přírodovědce Connela Bradwella, který se vydává na cestu k odhalení rozličných projevů sexuálního chování u různých živočišných druhů. „Pracoval jsem na výzkumu kosatek a byl jsem ohromen, když jsem viděl chování jednoho páru stejného pohlaví, což mě přimělo k zamyšlení: Jaká jiná zvířata by mohla být queer?” ptá se Bradwell. Roztomilý plakát k filmu znázorňuje dvojici tučňáků s náprsenkou v barvách duhy. Ti, známí vzájemnou věrností, prokázali schopnost vysedět adoptovaná vejce a vychovat mláďata u stejnopohlavních párů. Příroda je sexy.