V Berghainu bude hrát Venetian Snares – vykřičníky dosazujte dle libosti. V případě berlínského CTM ale nikdy nešlo jen o prestiž nejslavnějšího klubu.
V Berghainu bude hrát Venetian Snares – vykřičníky dosazujte dle libosti. V případě berlínského CTM ale nikdy nešlo jen o prestiž nejslavnějšího klubu v Evropě a velké postavy experimentální a elektronické scény. Vedle těch, o kterých se mluví už dvacet let, a těch, jejichž jména zní po celý rok před lednovou edicí festivalu, tu bývá i nemálo interpretů, kteří budou sbírat nadšené recenze v roce aktuálním. A pak tu jsou projekty, o kterých se už mluvit nebude. Obývákové pokusy, multidisciplinární díla na zadání, divoké spolupráce. Někdy skvělé, jindy otřesné. Obří desetidenní akce, která probíhá v řadě prostorů rozesetých po Berlíně, sází narozdíl od jiných velkých festivalů především na ponor do neznáma a nejistoty.
Známá norská experimentátorka Ratkje se věnuje všemu od hluku přes konceptuální hudbu po současnou klasiku, v projektu Avant Joik ale bude využívat svůj základní nástroj, hlas. Spolu s Katarinou Baruk představí variaci na tradiční sámské zpěvy: melancholie folklóru se propojí se svěžími experimenty.
Monom je hypermoderní prostor se zcela výjimečným zvukovým prostředím, ve kterém zvuk vychází skutečně ze všech stran. Na CTM se v něm představí mimo jiné bývalý člen Coil Drew McDowall, který na loňském albu rázně vykročil od snového zvuku Coil k vlastním, experimentálnějším vizím, anebo duo Yair Elazar Glotman (aka Ketev z Opal Tapes) a Mats Erlandson (jinak vydává na Posh Isolation), které kombinuje potemnělé plochy s akustickými nástroji, přesně jak to bývá na skvělém labelu Miasmah zvykem.
CTM se dlouhodobě snaží představovat různé neevropské hudby stylem a nehledá přitom ani nedotčenou idylu, ani nápodobu západních vzorů. Poměrně velkým letošním tématem bude zřejmě hudba indonéská. Projekt Tarawangsawelas navazuje na sakrální hudbu ze západní Jávy a na CTM se představí s elektronickým producentem Beainim.
Loke Rahbek z labelu Posh Isolation má na kontě jednu z nejosobitějších desek posledních let, Love Means Taking Action, zvláštní, industriální/gotický synth pop, který je zároveň andělský i slizký. Croatian Amor bude ideální do berghainské noci.
Jak známo, v Berghainu se zdaleka nevyužívá celý prostor. To dává CTM možnost realizovat v něm různé divoké projekty, z nichž je letošní bruslení za doprovodu elektronické hudby zdaleka nejšílenější a nejzábavnější.
Vzhledem k rozsahu festivalu a obskurnosti většiny vystupujících zkrátka není možné se orientovat ve všem. Budou letos nejlepší íránské projekty? Místní berlínský underground? Něco úplně jiného? Ta neustálá nejistota je důvod, proč jezdit na CTM rok co rok.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.