Preview: Donaufestival 2025

Co nevidět proběhne 20. ročník Donaufestivalu, dvouvíkendová přehlídka aktuálních hudebních projektů, divadla, performancí a výtvarného umění. I letos bude program reflektovat nejen aktuální muziku, ale taky celosvětové dění. Donald Trump a Elon Musk nejsou jen rušivými výtržníky, kteří chtějí poskytnout postliberální odpověď na světové uspořádání, Evropa je prohlášena za „nepřítele” a hrozí, že se americká demokracie promění v imperiální prezidentství. Hodnocení situace na Blízkém východě zároveň rozděluje politické tábory i umělecké prostředí. Instalace Göksu Kunaka v Kunsthalle Krems odhalí politické a mafiánské propletence v Turecku, Regina José Galindo přinutí pochodovou kapelu ustoupit přes město, zatímco Jeremy Deller propašuje vzkaz do veřejného prostoru. Donaufestival, který probíhá v dolnorakouské Kremži nad Dunajem, i letos láká na pestrý program, vynikající víno a kouzelné kulisy historického města na okraji malebného údolí Wachau.

aya x MFO

Vystoupení britské hudebnice bývají konfrontační, agresivní, ale i katarzní a slastné. Ostatně zažili jsme to před pár lety na Lunchmeatu. Její distortované vykřikované vokály a rozsypané beaty by se daly popsat jako abstraktní techno nebo mutantí rap, v textech se mluví o zoufalství závislosti, internalizovaných fóbiích a potlačovaných traumatech. Heavy shit. Do Rakouska aya přiveze nové album hexed! a vystoupí v tandemu s light/videoumělcem MFO.

Giulio Erasmus and The end of the Worm

Manchesterský rodák je synem Alana Erasma, spoluzakladatele labelu Factory Records, u kterého vydali obě alba nejen Joy Division, ale následně i New Order či Happy Mondays. Giulio Erasmus působil v tamních kapelách D.U.D.S. a Handle, po přesídlení do Bruselu vydal dvojici sólovek Re-Adjustment (2021) a Second Attempt (2024), na nichž mísí postpunk s dubovými rytmy. „Je to jako jízda na šestinohém koni, kdy sedlo začne levitovat a opustí zvíře,” vyjádřil se hudebník Felix Kubin o vystoupení pro koncertní účely sestaveného kvinteta. To, ačkoliv každou chvílí cválá nepředvídatelnými směry, stojí stále jednou nohou v dědictví tzv. Madchester scene z osmdesátých let minulého století.

HHY & The Macumbas

„Je to opojný, ale nestabilní poslech, neustále hrozící odklonit se na démonická území,” psali o proměnlivém kolektivu pod taktovkou umělecky všestranné osobnosti Jonathana Saldanha z portugalského Porta v The Quietus. HHY & The Macumbas působí na scéně patnáct let, na kontě mají tři alba, přičemž to poslední Bom Sangue Mau je z loňského roku, a zářezy z festivalů Primavera Sound, Le Guess Who? nebo Unsound. Namátkou. Do krvavě rudých světel a extatického karnevalu trans navazujících perkusivních rytmů nás v Kremži unesou úderem půlnoci. Eat My Fear.

Maria W Horn

Švédská skladatelka Maria W Horn kombinuje elektroniku a akustické nástroje. Její skladby využívají rozmanitou instrumentaci od analogových syntezátorů po sbor, smyčcové nástroje, varhany a různé formáty komorní hudby. Zkoumá povahu vnímání hudby v extrémních podmínkách a klade si otázku, jak senzorická deprivace nebo přetížení ovlivňuje naše duševní stavy? Na Donaufestivalu uvede dílo Panoptikon, což je cyklus písní původně složený pro opuštěnou věznici Vita Duvan v nejsevernějším regionu Švédska. Imaginární hlasy vězňů jsou synchronizovány do sboru a navozují pocit komunity, ale zvuk je stále uvězněn v nucené izolaci jednotlivých buněk.

Jeff Mills

Jen pár lidí může tvrdit, že byli u počátků minimal techna, a Jeff Mills patří mezi ně. Na konci osmdesátých let detroitský producent přezdívaný The Wizzard spoluzaložil kultovní kolektiv Underground Resistance, od té doby operuje v klubovém undergroundu, a zároveň obstarává rezidence v pařížském Louvru, natáčí se symfonickým orchestrem nebo dělá novou hudbu k černobílé klasice Metropolis. Důkazem, že Mills si může dělat cokoliv, je i projekt Tomorrow Comes the Harvest, s nímž míří do Kremže. V improvizačním triu s klávesistou Jean-Phim Darym a virtuózem na bubínky table Prabhu Edouardem propojují spiritualitu tradiční hudby a sci-fi futurismus techna.

Rachika Nayar & Nina Keith

„Made some music… now i’m makin’ some more music,” uvádí o sobě lakonicky Rachika Nayar na svém webu. Producentku a kytaristku, která zvuk svého nástroje zkresluje digitálními efekty, jsme díky promotérům z Heartnoize mohli slyšet na konci roku 2023 ve Studiu Hrdinů. Dosud vydala dvě alba a jedno EP, na nichž se pohybuje od kontemplativní zadumanosti přes postrockové miniatury až po kompozice vybízející k tomu ztratit se na tanečním parketu. S producentkou a multiinstrumentalistkou Ninou Keith spolupracovaly na skladbě In the Memory Room pro kompilaci Salutations, v létě vyjde celá deska. V evropské premiéře svoji hyper-dream-popovou extravaganci představí na festivalu Rewire, další repríza bude v gotickém trojlodí baziliky Minoritenkirche.

Colin Self

Queer cherubín žijící střídavě v New Yorku a Berlíně. Colin Self je všestranný umělec, skladatel a performer, kterého můžeme kromě jeho bohaté sólové tvorby znát jako backvokalistu Holly Herndon. V roce 2023 spoluzaložil se spolupracovnicí Monicou Mirabile performanční školu TIAPS a aktuální inscenace Gasp! vychází z posledních čtyř let divadelních představení a oper, v nichž zkoumá téma stínových světů a postav, které je okupují. Na třetím albu r∞l4nGc alias respite ∞ levity for the nameless ghost in crisis Colin Self cestuje z jedné kouzelné hudební říše do druhé a nechává naplno znít svůj nádherný hlas. Neomezená a bezmezná krása jdou ruku v ruce s nevyhnutelnou hrůzou ukrytou pod vrstvami tajemných vokálů, které naráží na postclubovou dekonstrukci.

Demdike Stare

Manchesterské duo je pojmenované po Elizabeth Southerns aka Mother Demdike, odsouzené k smrti v jednom z nejznámějších britských čarodějnických procesů. Než spatřila šibenici, zemřela na stáří ve své cele. Za tlustými zdmi naříkají neutuchající prosby tlumené klapotem a pomalými rytmy magnetických basů i občasným duněním beatů a dubového reverbu. V loňském roce zavítali Demdike Stare na festival Hradby Jednoty do moravského Plumlova, kde v zámeckém sklepení předvedli svůj typický temný a atmosférický set, jehož základy stojí na dlouholetém přátelství Seana Cantyho a Milese Whittakera a společné vášni pro sbírání desek.

Billy Woods

Král undergroundového rapu a průvodce dnešní Amerikou svíranou vnitřními konflikty. Už víc než dvě dekády hýbe hiphopovou scénou a poslední roky se zdá, že mu svět konečně začíná víc rozumět – ať už to je v sólové kariéře (desky Maps, Aethiopes) nebo jako polovina Armand Hammer. Abstraktní flow, surreální proud myšlenek, odkazy na literaturu a dějiny afroamerické kultury, afrofuturismus, to všechno je Billy Woods, stejně jako hity a nekompromisní nátlak.