Preview: Eurosonic Noorderslag 2019

Promrzlý lednový Eurosonic absolvujeme pravidelně, snad každá návštěva groningenského festivalu, jinak zvaného „matka všech showcasů“, bývá zajímavou, trvalou a často i dobrodružnou zkušeností. Zvídavé oko místní dramaturgie se letos zaměřilo také na Česko a Slovensko, národnímu fokusu se budeme věnovat v jiném příspěvku. Programu přehlídky tradičně vládne zejména pop v různých podobách, ale pronikavá modrá světla severu zaří i z mnoha více či méně okrajových žánrů, díky kterým kredit a úroveň festivalu neslábne. Z letošního výběru navíc plánovaně vynecháváme dávno objevené jistoty typu Maarji Nuut, Mavi Phoenix nebo Holy Motors, na které se půjdeme s velkou chutí podívat pochopitelně také. Povinná devítka, abecedně.

DELGRES (FR)

Francouzská putyka, karibský rum a bahno z Mississippi. Trio Delgres tvoří osvědčení studioví muzikanti, kteří s neúnavnou grácií boří hranice žánrové i kulturní. Na své si přijdou fanoušci The Black Keys, G. Lovea nebo Tinariwen a rozhodně se bude i tancovat. Subtilní nástrojové obsazení kytara, bicí a suzafon v jejich případě rozhodně není omezením, ale naopak výhodou, rozhodně doporučujeme debutové album Mo Jodi.

DIE WILDE JAGD (DE)

Album Uhrwald Orange loni ve Full Moonu doporučoval Nicholas Wood z The KVB jako skvělou ukázku moderního krautrocku, což vyprovokovalo jistou závislost některých členů redakce (zejména editorky Kateřiny). Projekt Die Wilde Jagd se zrodil v neposedné a podivuhodné mysli producenta Sebastiana Lee Philippa (někteří si možná vzpomenou na šarmantní duo Noblesse Oblige z okruhu berlínské značky Pale Music), o zmíněném krautrocku se můžeme bavit stejně dobře jako o shoegazu nebo dream popu – zásadní devízou alba je ale unikátní a nečekaně široce odhalená krajina Philippových divotvorných snů a vidin, představená v nebývale sevřené a komplexní formě.

JACCO GARDNER’S SOMNIUM (NL)

Bezesporu jeden z možných vrcholů přehlídky, holandský producent, multiinstrumentalista a vůbec všeuměl Jacco Gardner je jedním z těch, kteří se na svět dívají zásadně a pouze skrze sklíčka starobylých kaleidoskopů. Psychedelie v erbu, v krvi i srdci. Alba Cabinet of Curiosities nebo Hypnophobia rozhodně nezklamala, listopadová novinka Somnium ale doslova uhranula. V hlavní roli analogové syntezátory, nechybí ani barokní příčná flétna nebo košaté smyčce. Fanoušci Johna Carpentera, pozor.

MEADOWLAKE (NL)

Místní borci pochopitelně nesmí chybět, v rámci alternativní přehlídky Grunnsonic, která každoročně v dobrém slova smyslu parazituje na hlavním programu festivalu a představuje právě lokální jména a spolky, jistě objevíme i nějaká jiná jména, ale o pětici Meadowlake se mluví již nějakou dobu a, podle jejich loňského květnového debutu, zaslouženě. Přirovnání k Beach House nebo The National sice trochu kulhají, ale na tomhle indie rocku rozhodně něco je.

NICO CASAL (ES)

Nico Casal, rodák z galicijského Santiaga, už několik let žije a působí v Londýně. Klasicky vzdělaný klavírista dlouhou dobu psal pouze pro film, je například autorem hudby ke krátkému snímku Shuterrer, který v roce 2016 získal Oscara, na YouTube je možné najít také spoustu videí, na kterých pouze s klavírem interpretuje skladby tak odlišných autorů, jako jsou PJ Harvey, Jamie xx nebo Jon Hopkins. V únoru mu vychází debutové album Alone, tohle jméno si pamatujte.

OCEAN WISDOM (UK)

Jedna z největších nadějí britského hip hopu a člověk, který díky své skladbě Walkin’, v níž dosáhl na poněkud neskutečnou hodnotu 4,45 slova za sekundu, zbavil Eminema titulu nejrychlejšího rappera světa. Tak či tak, o koncertech Oceana Wisdoma se mluví v superlativech a ovace zcela zaslouženě sklízí také jeho razantní loňská kolekce Wizville. Jména několik z mnoha hostování hovoří za vše, hlavní hvězdu zde podporují například Roots Manuva, Method Man nebo samotný Dizzee Rascal. Yo!