Letošní formu si můžeme po loňských zkušenostech ověřit u Amnesia Scanner, Fatimy Al Qadiry nebo Yvese Tumora, ale jsou tu i další jména, která byste neměli přehlédnout.
Festival Tauron Nowa Muzyka, Katovice. Strefa kultury jako jedinečný areál převlečeného uhelného dolu s náměstími, kolonádami, kongresovým centrem a budovou Národního filharmonického orchestru Polského rozhlasu. Návrší i nadzemní lávky, podzemní sály hlubší než dno rýče, zatravněné střechy, techno dancefloor i chill pomalejší než spánek. Jak dlouho už tady jezdíme? Hodně. Letošní ročník je na tom podobně jako ty minulé, vedle headlinerů, o jejichž trvanlivosti nebo čerstvosti si můžete myslet cokoliv (GusGus, Jazzanova, Kraftwerk) jsou i taháky tzv. obvious (Apparat) i ti aktuálnější (Skepta). Ovšem jezdíme tady kvůli jiným jménům, kterých je dosti. Letošní formu si můžeme po loňských zkušenostech ověřit u Amnesia Scanner, Fatimy Al Qadiry nebo Yvese Tumora, v Praze jsme mohli vidět i Marii Davidson nebo Gaiku. Co dále? Pár jmen, která byste mohli přehlédnout, což by byla škoda. Věčná.
KÁRYYN
Experimentální pop KÁRYYN vychází stejně jako ona ze syrských kořenů, přesnější zařazení hledejte v blízkosti FKA Twigs, Björk nebo Holly Herndon. Zhruba. KÁRYYN umí tklivé lamenty i zvukově roztříštěnější skladby, ale vždycky je naléhavá. První deska The Quanta Series vyšla zkraje března u labelu Mute a obsahuje i singl Aleppo, který je příznačný: slyšíte v něm syrské nápěvy, narušené zvukové signály, echa a všeobjímající vokál. A přesně tohle očekáváme i naživo. S adekvátním důrazem na vyznění ruchové složky.
coucou chloe
Francouzská zpěvačka a producentka našla svůj druhý domov v Londýně, rozhlasové zázemí zase na NTS Radio. Má za sebou EP Halo (2016) a Erika Jane (2017) a letošní Naughty Dog. Coucou chloe se vyžívá v pomalejších nabassovaných rytmech, odtažitý pop míchá s hiphopem a zahuhlanou (nebo zahulenou?), místy mrákotnou dikcí. Je to ležérní, je to sexy.
Slickback
Černý kůň festivalu. Keňský dj a producent přináleží do ugandského kolektivu Nyege Nyege, který bude mít shodou okolností showcase 14. června v MeetFactory a který se prezentuje originálním zvukem vycházejícím z domovských kořenů. Slickback doposud vydal dvě EP, loni Lasakaneku a letos Tomo, a fúzuje na nich africké pouliční rytmy, footwork, trap i grime. Přízračná atmosféra na místě, nezvyklé taneční kroky jakbysmet.
Deena Abdelwahed
Nejdříve se etablovala na domácí, tuniské elektronické scéně, pak se přesunula do Francie. V roce 2017 ohromila svými sety na barcelonském Sónaru i na festivalu CTM v Berlíně, nadmíru dobře přijaté bylo v tomtéž roce vydané EP Klabb. Nabité období završila spoluprací s Fever Ray na jejím druhém albu. Sama debutovala o rok později s nahrávkou Khonnar, který oplývá charakteristickou, ojedinělou směsí taneční a experimentální elektroniky. Městské rytmy se snoubí s těmi arabskými, techno pronásleduje house i bass music, všechno je ale zahalené temnou, zneklidňující atmosférou. Frustrace moderního světa vtělená do beatů? Prosím. Deena Abdelwahed se předvede na Secret Stagi, co víc si přát.
ISNT
Polská producentka ISNT usazená ve Francii, zakladatelka umělecké skupiny Behind the Stage (a kolektivu Oramics, viz dále). Zaměřuje se na odvrácenou stranu taneční hudby, ohledává její experimentální možnosti, využívajíc k tomu hypnotické, industriální techno. Loni debutovala nahrávkou World Is Full of Electric Chairs u britského labelu Vanity Pill, často se prezentuje také pozoruhodnými podcasty. Její hudba se pohybuje na samém kraji danceflooru o šesté ranní, ostatně název desky nebo tracky Lucid Dream či Children of Cellphones Never Sleep jsou plné somnambulních radovánek.
Mala Herba
Druhá zástupkyně kolektivu Oramics („a platform to empower women, non-binary and queer people in the electronic music scene“), k němuž patří vedle ISNT i Resina, dogheadsurigeri, Avtomat nebo Monster, které taktéž vystoupí na festivalu. Mala Herba, badatelka v oboru lidové magie a démonoložka, kombinuje ozvuky lidové hudby a novovlnné syntezátory, což zní přitažlivě i zlověstně zároveň. Na kontě má jedno EP a Demo, používá výhradně hardwareové nástroje a vokál, neváhá být činná politicky. „Oh, where have I arrived? Where has my fate led me to?“
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.