Proč je jetel špatným křesťanem? Protože si nepřeje být spasen. (Gurumánie)

Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím. Na druhou stranu, naučit se vytvořit vlastní sektu, takhle před Vánoci, nemusí být na škodu. Je těžké psát o představení a současně nevyzradit pointu a sílu toho, co se v prostorách Industry v areálu staronové Zbrojovky odehrálo. Běžte tam, neodejdete s prázdnou (hlavou). Gurumánie.

Jasně, člověk si řekne, nejsem blbej, abych vstoupil do nějaký sekty. Přesně s tímto precedentem pracují i dramaturgové hry. Představení je pojato edukativně, jak už je u Bazmeků zvykem, působí velmi neformálně, snad aby se divák zvládl lépe ztotožnit s tématem. Hra je nabitá fun facty o sektách, diváci u vstupu obdrží QR kód, přes který se snadno dostanou k hezky zpracované příručce o eNeNÚčkách, tedy nových náboženských uskupeních, jak je herci korektně označují. Žánry se dynamicky střídají, představení je plné zvratů, není čas se nudit nebo ztratit pozornost, trochu jako u krátkých videí na TikToku: nejdřív to vypadá na očekávanou činohru, pak se přes televizní soutěže přeskakuje na oblíbené reality shows, atmosféru dotváří moderátorský hlas ze záznamu. Reprodukovaná nahrávka mluveného slova je ostatně využita hned několikrát – herci si s ní vypomáhají při popisu jednotlivých uskupení a individuálních zkušeností zpravidla ex-členů sekt. Vibe hry osciluje mezi vážností a nevážností: nepopírá vtipné aspekty a dobře pracuje s humorným potenciálem stereotypů a předsudků, v kontrapunktu však poukazuje na závažnost a sugestivnost jednotlivých praktik např. vůdců sekt, které jsou často velmi podobné.

Gurumánie provede celým procesem konstrukce sekty, klíčovými momenty, bez nichž by to nefungovalo, a na velmi konkrétních příkladech představí hlavní manipulativní trendy a praktiky. Využity jsou i popkulturní narážky a veřejně známé pořady. Člověk se směje, ale je v tom vlastně i trocha nepříjemna. Ne nadarmo se říká, že dobrý vtip má v sobě něco pravdy a něco smutku. Interaktivita slouží procesu, není nadbytečná, a postupné rozdělení rolí vede k neočekávanému klimaxu, kterým téma výtečně graduje. Závěr je tak znejišťující, že jsem si říkala, že budu muset zajít znovu. A to je dobrý výsledek pro herce i režii.