RapRadar V: Zodpovědnost bezejmenných

Rapperka Noname z amerického Chicaga se vždy prezentovala jako skromná, ale v lecčems radikální. Pomiňme, že striktně odmítá jakékoli reklamní spolupráce a labely nebo že rozhovory dává jen výjimečně. Tentokrát zašla ještě dál. Nejprve na Twitter vypustila několik zpráv, z nichž u první je pod obrázkem klauna text: „Me consistently creating content that is primarily consumed by a white audience who would rather shit on me than challenge their liberalism because somehow liking Lizzos music absolves them of racist tendencies.“ K tomu pak přidala prohlášení, že už nebude hrát koncerty pro většinově bílé publikum. A to zlí jazykové tvrdí, že ve Státech chodí na rapové koncerty hlavně bílé publikum. (Jako interpretační klíč mohu doporučit dnes již klasickou knihu Guye Deborda Společnost spektáklu.) Celou situaci podtrhuje to, že se tweety Noname dostaly na hlavní strany hudebních webů, což v dalším postu odmítla se slovy, ať si přestanou dělat obsah z jejích vyjádření. Odmítnutí komodifikace vlastních výroků, o kterou jinak tolik stojí většina jejích vrstevníků, budiž jen dalším důkazem, že myšlenková poctivost tu stále je. Tleskám.

Hlavní stránky webů a dříve titulní stránky časopisů neplnili rappeři a rapperky nijak automaticky. Věděli jste například, že rapové kategorie přibyly mezi ceny Grammy až v roce 1996, tedy uprostřed tzv. období žánrové evoluce? První sošku ve tvaru gramofonu si Naughty by Nature přebírali ještě v zákulisí, bez světel a pompy.

Po úspěchu desky Malibu od Andersona Paaka leckdo očekával podobné veledílo, jaké se podařilo Kendricku Lamarovi v případě Good Kid, Mad City. Jenže místo vážněji laděné nahrávky s velkolepými kompozicemi přišlo odlehčené album Oxnard, jímž byla řada fanoušků i kritiků mírně zklamána. Co na to Anderson Paak? Vzápětí, tedy letos na jaře, tentokrát už bez dramatických očekávání, vyšla deska Ventura a zanedlouho jí bude dle všeho následovat společné dílo s Free Nationals, což je Paakova domovská kapela a koncertní parťáci. Uvidíme, jestli se Paak pak rozhodne natočit „velkou desku“, ale zatím to nevypadá. Místo toho se nám dostává neutuchajícího proudu kreativity, který je mu vlastní.

Rapové desky už se neohlašují více než dva týdny dopředu a někdy pro jistotu vůbec. V kuloárech se začíná spekulovat, že Kendrick Lamar chystá novinku na příští rok, ale nikdo nečekal, že se na streamovacích službách zničehonic objeví nový špek jeho domovské crew Black Hippy. Jenže nahrávka není tím, čím se zdá, a podle všeho jde o povedený fake. Snad to nebude nový trend. Původ některých skladeb je nejasný, další jsou smíchané z různých, i nevydaných tracků, jiné jen sprostě okopírované ze starších materiálů. To je případ i tracku West Coast Wu, který původně vyšel na mixtape C4 z roku 2009 a nechal vzpomenout na dobu, kdy o Lamarovi věděl jen málokdo. Talent je zřejmý na první dobrou i po letech.

Když Freddie Gibbs a Madlib letos vydali druhou společnou desku Bandana, spustila se vlna pozitivních reakcí. Většina soudné populace si uvědomuje, že líčení gangsterských příhod je třeba brát s nadsázkou, Donald Murray z Indiany to však vidí jinak. To se ukázalo poté, když jej policie během dálniční honičky nedokázala zastavit a Murray po nárazu do stromu z auta utekl neznámo kam. Mugshot mluví za vše. Dokáže si někdo představit lepší promo k desce?

Bonus

Nejen Wu Tang je pro děcka, Lil Nas X boduje před tělocvičnou plnou dětí. A vlastně to dává perfektní smysl.