

Technologický determinismus (Šestiprsťák / Ruka)
Není to žádná akční řež, spíše filozofický thriller, inteligentní sci-fi s motivy evokujícími knihy P. K. Dicka.


Není to žádná akční řež, spíše filozofický thriller, inteligentní sci-fi s motivy evokujícími knihy P. K. Dicka.


Vytvořili vlastní subžánr, který v podstatě do teď nikdo nedefinoval, svým experimentálním přístupem dokáží vnutit indie snobům metal.



Odráží to i komiksová povídka Kopřivy a Suchánka, v níž zestárlý hrdina navštíví kosmickou stanici Nová Česká republika obývanou nihilistickými roboty.



Neděle působí jako restart. Střídání fanoušků, rozpálené poloprázdné plochy, největší rest festivalu... Do určité chvíle.



Lineup je nabitý, rovnako tak areál, v ktorom by ste napočítali najvyššiu hustotu Linkin Park tričiek na meter štvorcový.


Živelnému představení texaské kapely dominuje zlatě potetovaný polonahý svalovec Jonny Hawkings, Stuck má naživo neskutečnou sílu.


Po děsivém intru najíždí vděčná People=Shit a dav se může zbláznit. Les rukou a mobilů se táhne, kam oko dohlédne.



Krvavě podbarvený vizuál, oči Poppy, logo Poppy stylizované do podoby siluety válečného mimozemského plavidla...



Král v černém je kulminací série Venom od dallaského scenáristy Donnyho Catese. A to je mimořádný talent, který se po Thanosovi a Doktoru Strangeovi chopil příběhu zkrachovalého novináře.






Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.



Herní zápletka je poměrně jednoduchá – bít padouchy hlava nehlava. O hudbu k vesmírnému dobrodružství se postaral český skladatel a producent Floex.



Criminal II & III jsou o racionalizaci všeho, co většina lidí považuje za nenormální, až psychopatické.



Dvojpříběh Alejandra Jodorovského Castaka & Metabaronovy zbraně je návratem do známých vod oblíbeného vesmíru série Mistrovských děl evropského komiksu.



Je osvěžující nahlížet filozofické problémy jinou než západní optikou, Chiang, i když Američan, se dívá na témata netradičně, „východně“ a jde více do hloubky.



Sociální sonda do duše města v některých ohledech připomíná seriálovou Špínu Baltimoru nebo Dům z karet.



Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.



Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.



Téměř mystická atmosféra vycházela z úplného zákazu pořizování záznamů na mobilní telefony pod hrozbou vyhození z koncertu...