Emily, cut my hair! (Rock for People 2025)

Sobota, pre niekoho predposledný deň, pre iného posledný. Lineup je nabitý, rovnako tak areál, v ktorom by ste napočítali najvyššiu hustotu Linkin Park tričiek na meter štvorcový. Počasie zatiaľ najkrutejšie, tridsať stupňov v tieni.

MATEJ: Prvýkrát si miesto piva k obedu kupujem letný drink. Sadám s gyozou a mimózou na Lovejoy a sledujem na mainstage vcelku šikovnú kapelu. Neviem, aká je nálada pod stagom, ale viem si predstaviť, že sa nikomu nechce ani len tancovať. Napriek tomu to kapela rozbalí, okolo seba počujem spievať refrén Portrait of a Blank State. Poznám ho aj ja, po chvíli si uvedomujem, že z Fify. Sranda, že sa tie soundtracky dokážu dostať takto pod kožu. Utekám na Queeriety, vždy na festivale musím drag show, ani táto nesklame. “Straight lidi, akceptujeme vás,” ozýva sa. Nič ma nedokáže naladiť lepšie.

MARTIN: Z pekelné výhně rovnou do stanuk, na něco, co připomíná bazén a vodu. Indierocková kapela Swimm School z Edinburghu se to snaží rozpálit, ale zvuk je trochu mimo. Zpěvačka a kytaristka Alice Johnson má zajímavou polohu hlasu, strašně dobře se poslouchá, ale jako by ji něco trápilo. Během skladeb ladí, a není to ono. V přestávce si jde dát lok Plzně na uklidnění. Vypadává zvuk. Skotským přízvukem se z davu ozývá Tell a joke! Zvuk naskočí a najednou to jde, připomínají Slowdive. Publikum podporuje, lidi surfují na rukách. Alicii je vedro. Nám taky.

Začátek Chloe Slater prosedím pod slunečníkem Finlandia a hydratuju. Příjemný indie rock, ne tak dravý jako Swimm School, poslechovka. Chloé je zdvořilost sama. Líbí se mi vaše tanečky. Ó, máte krásný klobouk. Dostává od diváků i tričko na památku. Těsně před koncem posledního songu vypadne zvuk, third sound fuckup between stages, slyším. Nepříjemné. Zkusím velké podium, tam jsou silnější dráty. Norská popová zpěvačka Sigrid zrovna hraje novinky, právě se vrátila ze studia a je to vidět na chuti, s jakou zpívá. Česko má prý ráda, jednou tady ztratili člena kapely, zmizel a našli ho až ráno. Byl jak dělo. Doufá, že hrát na klavír je na rockovém festivalu v pořádku. Samozřejmě.

MATEJ: Wunderhorse mi vždy odporúčal Spotify. Ich štúdiovky sú fajn, taký Sunny Day Real Estate, ale nejak ma to pod stage neťahá. Ostávam sedieť na kopci a zdiaľky sledujem štyroch introvertov sklonených nad svojimi nástrojmi, k publiku ani neprehovoria. Vykľuje sa z toho poriadna grunge show. Neskôr započujem, že si len prišli odohrať koncert a bolo im to tu celé jedno. Nemyslím si. Spevák Jacob Slater je absolútny sexsymbol, výborne oblečený týpek s obrovskou charizmou. Úžasný indie rock, túto kapelu si zapamätajte.

English Teacher je jeden z hlavných ťahačov, očividne len pre mňa, pod pódiom len zopár ľudí, veľa hneď odchádza. Stage presence im síce chýba, ale v tomto mi veľmi pripomínajú Black Country New Road. Milujete ich proste za to, kým sú, veľmi šikovní hudobníci. Bezchybné kompozície, jedno vyvrcholenie za druhým a ešte aj s RnB podtónom. Kto zmeškal, môže ľutovať.

fotogalerie z festivalu najdete tady

MARTIN: Zkouším hrát Doom: Dark Ages v hangáru s PS5, to jsem dělal naposledy na základce. Štít je skvělá zbraň, umírám. Tady člověk najde vážně všechno. Komu říkáš Káča?! Chceš se bít!? hádají se u vedlejšího stolu. Jdu si odpočinout. Někdo z publika křičí Urne! Jak jste to vyslovoval? U.R.N.A.? Sakra, v každém jazyce to zní jinak. Mix sludge, doomu a thrash metalu mi vyrazí dech, Angusovy kytarové kejkle vidím z první řady. Kdo byl před pár lety na Gojiru, když jsme dělali předskokany? Vy jste nebyli na Gojiru? Tak to stojíte za prd. Neskutečnou rubanici rozjasní pařící pán na vozíčku, kamarádi a diváci ho zvedají a skákají s ním do rytmu. Nechávají ho v circle pitu uprostřed. Skromné pódium, o to intenzivnější zážitek.

Zaseknutý v mase lidí slyším, jak vyvolávají tatínka ztraceného chlapečka. Brečí. Přichází otec. Končí to dobře a Linkin Park i dobře začínají. Somewhere I Belong. Vizuál upomíná Meteoru, představuje se Emily Armstrong. Skromně bez velkých ohlasů, ale o to lépe a soustředěně. Bude tak dobrá jako Chester, bude lepší, bude jiná? Bude.

Nové skladby jak z poslední desky From Zero, tak jejího přídavku vítá publikum s nadšením a Emily se patřičně uvolní, když ji fanoušci berou. Mike se ptá: Kolik z vás ještě nevidělo Linkin Park naživo? Zvedá se les rukou. Jsem za veterána, pořád si slovo od slova pamatuju staré texty. In the End. Přes zpěv davu neslyším Emily. The Catalyst je díky atomovému strašení aktuálnější než dříve, z Overflow mrazí mezi lopatkami. Vděčné vypalovačky, upravená aranžmá. Vystoupení je rozdělené do čtyř menších úseků, každý má svůj vrchol, zapadá to do sebe. Mike vybral skvělou zpěvačku, a ještě se smyslem pro humor. Hele, tady ten chlap celý koncert drží ceduli Emily, ostříhej mi vlasy. K tomuhle songu se to celkem hodí. Máte někdo nůžky? Nakonec se stříhá strojkem, Bleed It Out!, pak tradiční ohňostroj.

MATEJ: Ja zatiaľ pod druhým stagom so tridsiatimi ľuďmi čakám na Fontaines D.C. Mám na sebe dres Celtic Glasgow a okolo krku keffiyeh, pred show pre atmosféru vypijem dva guinessy a hneď to ľutujem. Z kilometrovej diaľavy sledujeme končiacu sa show Linkin Park a smalltalkujeme, ohňostroj pre nás znamená blížiacu sa írsku spúšť. Keď sa konečne začne, Grian po pódiu behá hore dole, neustále hypuje: „Free Palestine!“ V jeden moment s niekým mávam palestínskou vlajkou, o pár minút už ho s ňou vidím hore. Crowdsurferov je nakoniec tucet, za mnou moshpity. Kapela hrá I Love You a všetci recitujeme hovorenú časť piesne. Spomínam si na Fontaines epizódu Frankie’s Cultural Observations, opis typických fanúšikov tejto kapely by zapadol na každého z nás.

Záverečný Starburster necháva lapať po dychu, v tom za mnou: “Kde máš toho palestínskeho kamoša?” Je to palestínsky študent, ktorý sa o Rock for People dopočul náhodou a myslel si, že je tam jediným Palestíncom. Človek, s ktorým som mával vlajkou, bol vraj tiež. “Ďakujem, že ako Európania bojujete za naše práva. Máte viac energie ako my, moc si to vážime.“ Snáď krajana v davoch našiel.