

Mše za smrt, výhledy za ni (Mayhem & co.)
Otázka večera visela ve vzduchu – jak se podaří nový materiál převést na pódium? A má vůbec šanci konkurovat nedávnému průřezovému setu?


Otázka večera visela ve vzduchu – jak se podaří nový materiál převést na pódium? A má vůbec šanci konkurovat nedávnému průřezovému setu?


Zbytek kapely vystupuje s černými pytli na hlavách, které jistí mohutné oprátky. Kostýmy nejsou jen o estetickém dojmu, pohrávají si s aspekty deprivace.



Po krátkém tichu přechází chladná modř do krvavě rudé, nejde přitom o velebení někdejších krví brocených činů. Poslední fáze patří Deathcrush, první nahrávce Mayhem.



Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...



Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.


Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.


Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.



Snad i zmíněný svár zapříčinil zvláštní zdání, že jsou Pestilence mezi mlýnskými kameny, že ve finálním triumvirátu působí trochu navíc. Dojem utvrdila i samotná vystoupení.



Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu.



Osud si na ostravskou hradní oslavu extrémní kytarové hudby v podobě festivalu Metal!!! nachystal několik pastí. A vybruslit šlo jen z některých.



Navzdory ostravským kořenům vstupuji do světa „Barev“ poprvé, s očekáváním čehokoliv a trochou skepse. Byla namístě?



Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.



Pokračování Dark Tunes from Czech and Slovak Caves vybírá hudební projekty napříč žánry, produkčním umem i skladatalskými ostruhami.



Přiznané kopírky klasik Death nebo Cannibal Corpse jsou všude a najít kapelu s rozpoznatelnými kořeny i špetkou invence je často komplikované. Ale něco tu je.



Ruské trio Phurpa prezentuje hudbu po vzoru rituálních ceremonií tibetského náboženství zvaného Bon.



V době, kdy metalové weby dávají na odiv hardcoreové skupiny s předponou „post“, stále existují ty, které drhnou žánrové variace v jejich špinavé, zatuchlé, zpátečnické podobě.



Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.



Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.



Každý mileniál hovící osmdesátkovým zvukům spojovaným s gotickou subkulturou musí být vděčný za jeho soudobou renesanci.