Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu. Výsledek? Soupiska o deseti jménech s různými pohledy na metal smrti, které pojí jen oddanost vůči řemeslu, temnota a surovost.

Jednodenní festival je prostý headlinera – rozmanitý výčet umožňuje, aby si každý zvolil svůj hlavní tahák. Kapelní pestrost s uceleným jádrem se zračí v publiku, kterému vévodí obligátní křiváky a převážně černá trička jak s logy účinkujících, tak žánrových klasik. Člověk snadno splývá mezi legendárními grafikami Sodom, obskurními blackmetalovými motivy i čerstvými vizuály Sněti, které zbyly z posledního turné. Dav protínají i vděčné výjimky: nechybí rozjařená omladina v mikinách Slipknot ani starší ne-metalově vyhlížející bardi. Politický sentiment pořadatelů demonstruje oběšený Lenin nad vstupem do MeetFactory.

Satan vchází jako první. Česká Můra se nedělí se slovenskými Goatcraft pouze o oltář z lidských a zvířecích ostatků, ale také o prasečí krev, která zdobí některé ze členů kapel. Vystoupení Můry navíc doprovází stolek s krabičkami, ze kterých frontman loudí hlukový podklad. Na všudypřítomném lomozu se rozehrává death/doomová vleklost s občasným spády ke stoner/sludgi. Samotné riffy nejsou inspirované stavy po THC, za můzu kapela vděčí spíše konzumaci nahodilých narkotik. Záhrobní vokál drží vše na deathmetalové uzdě a posouvá výrazivo až na hranu obskurnosti: na mysl vytanou Grave Upheaval nebo Irkallian Oracle. Následující Goatcraft se více opírají do rychlosti, která jde ruku v ruce s ortodoxním satanským běsněním. Maniakálnost setu bez problémů zastírá hráčské chyby, Goatcraft v ryzí oddanosti žánru klohní načernalý death metal plný punkových tupaček a zhýralých sól. Vystoupení má okultní auru i sakrální odér kadidla, které se vykuřuje ze dvou lidských lebek.

Innumerable Forms představují první z větších taháků. Americký death/doomový projekt pochází z mysli členů s powerviolencovým hledáčkem. A právě takřka hardcorová verva vnáší do striktně deathmetalového koncertu unikátní kouzlo, zde navíc výsostně umocněné precizním zvukem. Innumerable Forms vystřihují bezchybně vybalancovaný set – na blast beaty a sóla se dostává jen poskrovnu, díky čemuž se každý rychlejší a melodičtější okamžik zarývá. Koncert nesou hutné riffy a většina návštěvníků dostává vrchol festivalu už před osmou večerní.

Faceless Burial kvapně navazují rychlejší a nejtechničtější deathmetalovou podobou akce, relativní čistota se jen trochu míjí se zbytkem pojetí celé soupisky a vystoupení navzdory preciznosti a hutnosti poněkud skomírá. Faceless Burial nepomáhají ani následující Cerebral Rot, kteří tempo překládají zpět do pomalejších rovin a nastolují nejžluklejší vystoupení večera, které se zhruba první polovinu pere s horším zvukem. Vynahrazuje to death metal s goregrindovou fazonou a citem pro zetlelou kytarovou práci, ve které se ozývají staří Carcass i novější a punkovější Undergang.

Se setem dánských Phrenelith se do MeetFactory navrací rychlost, teď ale s absencí technikálií a vyšším důrazem na tradiční skandinávskou ponurost, ve které jdou slyšet největší žánrové klasiky, což bere s povděkem starší osazenstvo. Set představuje vydařený kontrast s následnými Mortiferum, americká čtveřice si totiž klub podrobuje pomalým death metalem s nezemským fluidem – koncert posluchače transformuje do scenérie vyobrazené na poslední desce kapely. Buduje se tu na základech kultovních Incantation Rippikoulu, ovšem zlá, chaotická atmosféra přidává Mortiferum na unikátnosti.

Finální Sněť přebírá zrádné otěže. Poslední kapela může mávat klišé toho nejlepšího na konec, po devítihodinové dekadentní náloži však mohou docházet síly na obou stranách. Obecenstvo se ale na krajany šetří. A Sněť rovněž. Rozehrává se nejenergičtější vystoupení večera, Řád Zdechlin se zapáleným zbytkem kapely hecuje dav k prvnímu kotli. Materiál z Mokvání v okovech nasál z mexického turné novou energii, která hýbe nejen hlavami takřka všech zúčastněných. V půlce navíc vše ozvláštňuje doprovodný vokál Davida Mikkelsena z Phrenelith. Sněť se na vlastní půdě mezi světovými jmény neztrácí, v určitých aspektech se jim vyrovnává, v ostatních kolegy dokonce překonává. Společně s Innumerable Forms vysekávají nejlepší set vůbec.

Poslední minuty festivalu hýří oboustranným vděkem. Rozmanitá distra se ve víru nadšení doprodávají, v disonantních dozvucích a posledních závanech kadidla u trouchnivějícího lana pod vahou Lenina mizí poslední piva. Radost a početná návštěvnost nese příslib, že Tones of Decay není jednorázovou záležitostí. Nová oslava extrémní hudby probíjí mimořádným potenciálem.