Život je kolektivní nemožnost (Climax)
Jeho zbraně byly odjakživa v síle obrazu, která díky halucinogenní kameře velmi často zafunguje podobně, jako kdyby byl divák pod vlivem nějaké psychedelické látky...
Nejlepší texty Full Moonu 2020: Dan Bejar (Destroyer): V tu chvíli to poznáš
"Představte si, že je vám čtyřicet sedm let a vydáváte svojí dvanáctou desku. Jaké jsou vůbec šance, že bude jedna z vašich nejlepších?" ptá se Jakub Peřina v rozhovoru s frontmanem Destroyer.
Full Moon 10: Řekni mi to ještě jednou - a ještě, a ještě! Rozhovor Abel Ferrara (us)
S režisérem Abelem Ferrarou o nutkání nespokojit se jen tak s něčím, touze jít do extrému, rokenrolových deziluzích a chuti žít. A ještě!
Full Moon 10: O kom se raději nemluví. Duel Bertrandt Cantat - Amor Fati
Duel Michala Pařízka a Jakuba Peřiny nad deskou Amor Fati kontroverzního frontmana kapely Noir Désir. Zveřejňujeme online jako součást editorského výběru Maxima v rámci oslav desátých narozenin časopisu.
Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bude to fantastický kolaps (Lias Saoudi, Fat White Family)
Je dost pravděpodobné, že Fat White Family buď neznáte nebo nesnášíte. Můžou si za to sami... Rozhovor a jeden z "nej" textů Full Moonu v loňském roce, které dáváme k dispozici online.
Kevin Morby: Udělat víc lidí šťastných než nešťastných
Smutný pohodář Kevin Morby míří poprvé do Prahy a v rozhovoru prozrazuje, s jakými pocity psal svou novou desku Oh My God. Tedy mimo jiné.
Čas není gentleman (Handsome Furs)
Dana Boecknera (Wolf Parade, Operators) jsem s Handsome Furs prvně viděl před deseti lety v Nodu a těžko už si teď rozvzpomenu, co bylo jinak.
Bob Hardy (Franz Ferdinand): Je to skvělý
Dělat rozhovor se skotskými indie rockery Franz Ferdinand, když tušíte, že to pro každého z nich bude xtá dvanáctiminutovka v řadě, to je svého druhu řehole.
Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)
Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?
Tři plastové kelímky (Razorlight)
Vždycky zapomínám, že ne všichni jsou takoví pamětníci jako já a leckterá nebohá dívka třeba ani neví, že pan Borrell byl kdysi celkem rokenrol.
Pořád dokola (Dean Wareham vs. Cheval Sombre)
Je to obrovské klišé, psát o ideálních deskách do pošmourného počasí, ale tahle k tomu vybízí jako málokterá jiná (snad kromě novinek Marianne Faithfull a Eda Harcourta).
Ariel Pink: Koho vlastně zajímá, co já si myslím?
Na druhou stranu žijeme v době, která je extrémně přecitlivělá, a každý si myslí, že má právo na to nebýt ničím a nikým uražen... Rozhovor s Arielem Pinkem.
Alex Cameron: Kde máš blok a tužku?
K breku jsem měl ovšem blízko i během osobního setkání s Cameronem a jeho saxofonistou Royem Molloyem... Kdyby to byl film, jmenuje se Poslední hochštapler.
Za zásluhy (Povodí Ohře, Liars)
Ale stejně jsem to „art-cosi“, co hrajou právě Liars, pořád nepochopil. Koncert to byl asi hezkej, jinak by pak Honza Vytiska na baru těžko dojatě říkal, že to byla „úplná bestofka“.
g-star rock vs. gucci mahler (Japandroids)
Revizionismus všech dekád už máme za sebou a teenagerovi, co právě poslouchá Kinga Krula, asi úplně nevysvětlíte, co je tak skvělýho na tom, když kluci v kožených bundách...
Hledám nějaký pocit, hledám důvod (Rips)
Rips vypadají ušmudlaně, mladicky znaveně. Stojí v oprýskaných bufáčích a tváří se na povel nezúčastněně.
Dojezdní doložka: Hudba není pro každého
... mám hudbu snad i celkem rád, minimálně se nedá říct, že bych jí nenávidel. Akorát si, stejně jako Ian Svenonius, myslím, že prostě není pro každého.
Dojezdní doložka: Konečně se cítím jako Jan Cézar
Tady by se hned mohl natáčet klip pro nějakou kapelu Franty Janečka, napadlo mě, když jsem dneska nad ránem pozoroval dění před barem háemka.
Dojezdní doložka: Tenkrát v Temešváru
Čtete to? Jo? Moc vás nechápu. Možná se jako já teď velmi urputně budíte, protože jste někomu něco slíbili. Třeba.