Dojezdní doložka: Konečně se cítím jako Jan Cézar

Seděl jsem tam, před sebou dva drinky s rozmarýnovým cosi, uprostřed mírný panický ataky (příště, až mi něco nabídnou, nahlásím je u stánku, jak to radí informační bedekr!), no nebyl to hezkej pohled. Koukal jsem vytřeštěně na všechny roztomilý děti, co si vyrazili ve skupinkách a teď koulí oči, trošku vrtí nožkou, aby se neřeklo, a čekají, jestli jim někdo bude kupovat drinky. A říkal si, ty vole, tady to vypadá jak na nějaký ostravský diskotéce. A hned mi začne, bohužel jen v hlavě, hrát Jan Cézar.

Já vždycky začal žít až z večera

jak kýčovitej hit

představ si to

když mně u chodníku stála Sierra

už neuměl jsem snít

Jaká byla LP, ještě žiješ?, čtu si zprávu od Veroniky, která dorazí až dneska, šťastná to žena. LP byla skvělá, dělat s ní rozhovor mě ale asi bavilo víc. Možná by jí slušela o něco větší kapela, možná by jí víc slušel menší klub, kdo ví. Kiwanuka taky skvělej, byť trochu víc Pink Floyd, než obyčejně snesu. Musím ho rozhodně doporučit svý dentální hygienistce, ty zuby má fakt krásný. Johnny the Horse taky krásný, zhruba tak po půlce trochu monotónní. Ale i tak, jeden z nejlepších koncertů večera.

fotogalerie nejen z Warhaus tu

„Jsem z toho úplně vlhká,“ říká Jitka po Warhaus. Ale nakonec to není ta štastná z Full Moon stánku, kterou Maarten Devoldere pozve na večeři a řekne jí, že má „krásný dětský oči“. To je kumštýř, panečku! Takhle se to dělá. Serge Gainsbourg by měl z Maartena radost, jak na pódiu, tak v bekstejdži. Koukal jsem na ně a říkal si, že by hned mohli hrát na Ray Banu na Primaveře a i tam by to byl jeden ze zážitků dne. Nevím, kdo to ještě může překonat – dneska Xylouris White nebo možná až zítra Ron Gallo?