

Colours po úplňku #4: Slangy, které neznáme
“Toho si musíš jít poslechnout, ještě vtipnější Xindl,” říkají mí rodiče před festivalem o Pokáčovi. Kofola stage je okupovaná davem.


“Toho si musíš jít poslechnout, ještě vtipnější Xindl,” říkají mí rodiče před festivalem o Pokáčovi. Kofola stage je okupovaná davem.


„Ostrava, pyčooo,“ rezonuje ešte v piatkové ráno. Bojím sa vyjadrení, že štvrtkový večer patril Kryštofovi, že som na Kryštofkempe, že Kryšof korunoval večeru a že Kryštof zářil.



Cesta môže byť kľukatá alebo si ju kľukatú spravíte. Omylom si hľadáme alternatívne cestičky na najväčší festival v Čechách.



Skvělá organizace, dobře vybraní účinkující a hlavně jedinečné koncertní prostory. V Lublani k sobě mají underground a byznys daleko blíže než jinde a hlavně se vzájemně neřeší.
Z malé lokální akce se dramaturgové snaží udělat cosi víc, ale tím zároveň ztrácí zájem místních osobností průmyslu...
Boris Kollár po zverejnení správy, že na Pohode bude inštalácia zobrazujúca minaret, prial Pohode veternú smršť. Odozva? Ľudia sa začali pod minaretom fotiť a postovať fotky #KissForBoris. Na nenávisť láskou.
Začíná druhý pohodový den, počasí nemůže být lepší a na dopoledních diskuzích je plno. "Vzrušující sex nebo rodinné štěstí?" Na Pohodě jde o obojí.
Ako ďalší bod stretávania sa poslúžilo Café Kušnierik so všetkým, čo k pravým kaviarenským povaľačom patrí: knižnica, dobrá káva a pohár vína.
Na koncerte zaznela Battery z albumu Master od Puppets, chvíľa pre Rodriga, kedy sa (znova) blysol svojimi sólami, ktoré Metallica hrá na koncerte radšej z playbacku.
Šest let uplynulo, než Slipknot znovu nasadili masky na české půdě. O2 Aréna také pogo asi ešte nezažila.
„A to mi teda jako řekni, vo čem je tadle kapela?“ Formálně vzato čistý rock’n’roll. Kytarové sólo v kuželu světla jak od Van Halena, medley několika hitů...
Na nejaké veľké gestá sa nemyslí, Hidden Orchestra sú o zvuku a emócii. Pri započúvaní sa je stále ťažko uveriť, že sú to husle a nie harfa, na ktoré hrá Poppy Ackroyd...
Everlast napravo, klavírista z L.A. vľavo, medzi nimi tekuté 40% spojenie a dav čaká, čo bude ďalej. K najväčším hitom sa treba pretlieskať.
Hypnotické pódium s rozžiarenými ledkami pripomínalo svet Alenky v krajine zázrakov. O to viac, keď naňho vybehol ensemble veľkosti malého orchestra, ktorý hneď učaroval.
Pár minut po skončení si Russian Circles sklízejí nástroje a vzápětí si dávají společnou fotku s Manon meurt. „To jsme my s nějakou americkou kapelou, co se chtěla vyfotit.“



Sobotná návštevnosť napravila pocit samoty z predchádzajúceho večera. Manon meurt naplnili Urban House a deväťdesiatkový shoegaze...
Konečne zhasli svetlá a Roxy sa ocitlo v opare, z ktorého vyčnievalo päť členov dánskej formácie s charizmatickým Andersom Trentemøllerom uprostred...



Koncert začal titulnou skladbou Megalithic Symphony: A-W-O-L-N-A-T-I-O-N, oznámil robotický hlas a bol predzvesťou veľkolepého zážitku.



Po minulom ročníku som s obavou čakala: Prídem do prázdneho Babylonu, odstojím si pár hodín pred pódiom a pôjdem domov...
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.