Suit up! Čas showcasov je tu (Nouvelle Prague)

Honosné priestory smíchovského Staropramenu sa už piatykrát naplnili panelovými diskusiami s hudobnými profíkmi v rámci showcaseového festivalu Nouvelle Prague. Po letnej festivalovej zmeti prišiel čas spätného hodnotenia a vízií do budúcnosti, tentokrát však bez festivalovej podradenosti hudbe. Prvé poschodie pivovaru tak prepožičalo priestor na náhodné stretnutia, plánované meetingy, speed datingy a nové zoznámenia. Sterilné prostredie koncertného stanu na nádvorí sa rozplynulo v kluboch s výberom mladých nádejných kapiel a zaplátala sa tým jedna slabina inak produkčne dobre organizovaného festivalu. Aj keď cieľom festivalu nie je trhať rekordy návštevnosti, tento rok sa to podarilo.

Čisto hudobných fanúšikov na Nouvelle Prague nájdete len ťažko. Chodby pivovaru sa hmýria hviezdami britského bookingu, ako je Steve Zapp, alebo promotérom Sergeom Grimauxom, ktorý má za sebou koncerty Coldplay, Metalliky, The Rolling Stones či Michaela Jacksona. Domácimi stálicami sa už javí trojka David Urban (D Smack U), Michal Kaščák (Pohoda) a Ivan Milivojev (EXIT), ktorý diskutoval v paneli Rady zkušených mistrů zameranom na ekonomické dopady festivalu. To bola len jedna z mnohých tém, ktoré sa objavili na konferenčnej časti festivalu. Tou najžhavejšou sa zdalo byť zavádzanie cashless systému, ktorému sa väčšie festivaly v najbližších rokoch určite nevyhnú.

Divácky vděčnou agendou networkingových veselic bývají listening session, při které bílé límečky hudby aneb ti, jejichž názor se počítá (nebo by měl?), hodnotí skladby umělců netrpělivě očekávajících jejich reakci v publiku (případně na baru jako Hentai Corporation). Mix převážně českých a zahraničních skladeb tak dostal zpětnou vazbu občas trefnou, občas překvapivou a ano, došlo i na face palms. Písně nad tři minuty jsou moc dlouhé a do rádia se nehodí, dozvěděli jsem se od Marcina Bąkiewicze z polského Antyradia. A kdo by ještě stále neměl pocit, že ve skutečnosti se na hodinu a půl dostal do minulosti, ten se dozvěděl, že instrumentální skladby nemají šanci vůbec. Snad nejvyšší známky dostali John Wolfhooker (dobrý zvuk dělá často víc než obsah) a taškařici Bert & Friends nikdo (nepřekvapivě) nepochopil. Na to se všichni brali příliš vážně.

fotogalerie z festivalu tady i zde

Vášnivé diskuze nad překapávanou kávou ve foyer před sálem pak ukázala na asi úplně nejzásadnější slabinu konferenční části festivalu. Z malé lokální akce se dramaturgové snaží udělat cosi víc, ale tím zároveň ztrácí zájem místních osobností průmyslu, chyběla i značná část těch, kteří jinak na podobné akce chodí. Konkrétní problémy se až na cashless workshopy a pár dalších téměř neřešili, přitom jich je stále více než dost. OSA, městské poplatky, výjimky z desáté, tristní situace pražských klubů, možnosti promotérských spoluprací, přehled příležitostí pro kapely, daňové poradenství nebo jednoduchá a prostá prezentace, co se děje nového na české scéně pro ty, kteří jsou rádi, že se jakž takž drží velkých jmen… To vše chybělo a odtržení od každodenní reality velmi vágními tématy, někdy až filozofickými tématy není nic, nad čím by už popáté měli delegáti koulet očima a zapisovat si poznámky.

Nutno dodat, že na Nouvelle Prague nakonec dorazilo mnohem více mladých lidí aktivních v hudebním průmyslu než v předchozích letech, což je potěšující. I těm by se však hodilo potkat větší část matadorů a dozvědět se konkrétní fakta a rady z Budějovic a Brna než anekdotické a ohrané historky o tom, jak to chodí na Glastonbury. Neznamená to opustit mezinárodní přesah festivalu, ale spíše se přizpůsobit realitě a místo přehnaných ambicí se soustředit na zkvalitnění akce, která má silný potenciál být těmi jedinými dvěma dny v roce, kdy se malý česko-slovenský industry rybníček sejde a něco se společně naučí. “Nepřijdu, mám před sebou reálné věci, které musím řešit” - SMS od předního českého agenta mluví za vše.

Ak ešte pred nedávnom bolo treba pojem showcase vysvetľovať, dnes už je takmer samozrejmosťou, že každá európska krajina má aspoň jeden. Práve v tých istých krajinách však nájdeme o niečo zaujímavejšie a podnetnejšie showcasy, či už dramaturgicky alebo produkčne. Nadšenie zo slovinského festivalu Ment pretrváva aj po mesiacoch a zároveň je to skvelý príklad, ako by takýto festival menších rozmerov mohol vyzerať. Podujatie sa pýši tým, že je to prvý (a zatiaľ jediný) showcaseový festival v Čechách, tak sú naňho kladené aj veľké nároky a podnetov na zlepšenie je stále veľa. Vytvoriť viac priestoru na osobitnejšie stretnutie, ísť v diskusiách viac do hĺbky a nezostávať len pri všeobecných opisoch situácie, prípadne sa viac otvoriť verejnosti pri večernom programe by spravilo víkend o niečo prívetivejší. A vzrušujúcejší.