Russian Circles - kdo tam vlastně nebyl?

Jeden z koncertů, na kterých si říkáte Tyvole, tady sou fakt všichni... Lidi z jedné scény, ze druhé scény, lidi mimo scénu, vlasáči, blázni, zbloudilci, krásné holky i milovníci dlouhých jazzových partů a kytarových bičů. Všichni. Jak to vidělo několik z nás?

Zdeněk Malinský: Potřetí na ruském kole, pokaždé jinde a s jinou předkapelou. Protože Russian Circles od posledního pražského koncertu nevydali novou desku, ani neunikla jediná novinka, zvažoval jsem, že letos vynechám, což by byla tragická chyba. Podnik má „custom” cajky, které se trefily do zvuku a celkového vyznění koncertu, mMerchandise tentokrát znatelně skromnější. Helms Alee – kiksy ve zpěvu, některé pasáže zbytečně protahované, oddalované vyvrcholení, a když k němu mělo dojít, byl konec setu. Čekal jsem víc. Co se na desce snese, naživo nudí, až prudí. Russian Circles – absence Chelsea Wolfe znamenala chybějící Memorial v playlistu. Klasický set: sedmdesát minut plus jeden přídavek, světla i projekce decentní, adekvátní hudbě a tomu, co se právě dělo na pódiu. Změna proběhla na zvukařské stoličce: „Yannicka Noaha“ vystřídala Jenny. Dle mého bicím přála krapet více než base a především kytaře. Koncert jednoznačně nejlepší ze tří českých, nejvíce diváků, zvukově velmi zdařilý. Ne že by předchozí byly špatné, ale teď jsem cítil další, nepojmenovatelnou nadstavbu. Koncert roku, příště musím zas. (Zajímavost: ruskému kolu říkají v Rusku čertovo.)

Waghiss: Narváno! Příjemné vědět, že zrovna Russian Circles jsou čeští miláčci. Ještě příjemnější potkat omladinu mezi "našima" (Illegal Illusion, CityLights, Repelent SS, NCOR, Hanba, Momma Knows Best) a Bena Verellena u cigára. Nirvana bude vždycky víc cítit z Harkonen, ale Helms Alee svoje seattleské „doma nejlíp“ stejně nezapřou. Všude dobře, až z toho spadl Windows. Vůbec jsem tu projekci nepochopil. Pokud se o rytmiku starají dvě báby, selže promakaný vizuál tak či onak. Dana evokuje Emburyho nástrojem a hřívou, jsme trapní, ovšem Hozoji musí mít předky z tee-pee, jinak to nejde. Ani hlas se jí netřepal (ach, Tumescence), ani rána vedle (přitom skoro furt naslepo),... Takhle upoceným sex-appealem mě naposledy zahltila Laura Pleasants. (Na)makané, (na)hlas, (ne)čitelně. 007?

Russian Circles jsem fakt nepobral. Je možné, že u intrumentálního post-metalu nechci, aby ta něžná, smyčkami navrstvená atmosféra uhnula težkotonážním válcům? Je možné mít tak fešného basáka? Je možné to tam takhle narvat bez jediného hlesnutí? Je možné neječet, když přestanou bicí a Sully brnká, prosím? Je možné udržet pozornost takhle dlouho? Narváno. Příjemné nevědět.

Čajda: Pár desítek minut po skončení koncertu si Russian Circles sklízejí nástroje a vzápětí si dávají společnou fotku s Manon meurt. „To jsme my s nějakou americkou kapelou, co se chtěla vyfotit.“ I když pominu sociální aspekt akce, na které bylo vidět víc známých tváří než na přebalu Seržanta Peppera, tak to vlastně ani špatné být nemohlo. Helms Alee místo vylodění v poloprázdných klubech Normandie zvolili taktičtější invazi po boku zavedené hvězdy a příště čekám nic míň než plný klub. Co nestíhají ve zpěvu, to předhánějí ve skládání. Boží písničky z impulzivní krabičky. Taky trochu špína (v dobrém), kterou záhy Russian Circles důsledně vyprášili s podstatně čistším zvukem před neposkvrněným bílým plátnem. Nepopsaný list? O ten se v žádném případě nehrálo. Hutné smyčky těsně utažené okolo gradujících beatů. Každý má tu svoji, moje má číslo tři sta devět, takže spokojenost na místě. Že hráli rovných deset skladeb, tedy zatím nejvíc z celé tour? Není divu, Praha stověžatá, Praha nadšená.

Jana Michalcová: Aj tri dni po koncerte môže blednúca červená hviezda na rukách platičov pripomínať americké inštrumentálne trio Russian Circles. Malé zaváhanie a dopredu bolo nemožné sa pretlačiť. Je možné, že na pódiu to vírilo svetlami a hmlou, k zvukárovi sa to nepredralo, ale o to nejde. Na také spektrum zvuku iné kapely potrebujú celý orchester, Russian Circles si vystačí s magickou trojnožkou. Uchmatnúť si zmysly publika sa dá aj inak ako ukecaným frontmanom. Mlčanie dalo priestor emóciám kolísajúcim medzi melanchóliou a nasranosťou. Čo sa zdá byť ako jednoduchý hluk, je len skromným prejavom technickej zručnosti. Z vyše hodinového setu nenudili ani chvíľu. Neváhali a vtiahli publikum do hĺbok zúfalstva, kde predstavivosť nemala oddych. Živé vystúpenie jasne potvrdilo výnimočnosť kapely medzi post-metalovými kapelami. Medzi kapelami celkovo.

mxm: Nevěřím na post-metal, stejně jako nevěřím na post-modernu. Neříkám, že nic takového neexistuje, ale mě střízlivého taky nikdo nikdy neviděl, a existuje to. Sociální aspekt akce? Vidět narvaný klub je vždycky povznášející zážitek, i když to znamená, že budu chodit kolem horké kaše kotle a hledat, kde nechal tesař díru v těle, a nenajdu nic, ani škvírku. Záviděl jsem těm v prvních řadách, protože když nevidím/neslyším, jak se rýsuje negližé pod šatičkama, nedocením. A že Russian Circles jsou krásní chlapi. Podnik není Sedmička, tady je vyšší pódium, na kterém neumí a nevyzní každá kapela, ale pro Russian Circles mluví jak typ muziky, tak vizuální rozměr. Je jen malinko instrumentálních kapel, které mě utáhnou na vařenou nudli riffu, ale Russian Circles jsou speciální. Není to špína, není to zlo, není to divné, ale stejně to maká jako naleštěné kulky. Mládek!