

Potlesk mezi motocykly (Spain on Stage 2026)
„Když tleskáte takhle, jen dlaněmi, tlumeně, tak nastává prostor pro zpěv. Říká se tomu palmas sordas,“ vysvětluje s úsměvem zpěvačka Rocío Marquez.


„Když tleskáte takhle, jen dlaněmi, tlumeně, tak nastává prostor pro zpěv. Říká se tomu palmas sordas,“ vysvětluje s úsměvem zpěvačka Rocío Marquez.


Znovu od srdce, znovu hluboko. O nejlepších kapelách na světě, transformaci v burek nebo ztraceném kufru. Ljubljana del Rey.



Jaký má smysl se snažit, když hudební recenze nikdo nečte a vkus veřejnosti řídí algoritmy? Otázka, která padla na závěr panelu, už tak široké téma rozšířila, obecně to nebylo hezké povídání.



Planeta Andalusia, stanice Monkey Week, návštěva čtvrtá. Pocit návratu domů nemusí chovat jen místní.



Málo si uvědomujeme, jak široké hnutí Solidarita byla. Fotím si obálky knih Czesława Miłosze nebo plakát k filmu Muž z oceli od známého režiséra Andrzeje Wajdy.


„Leiden byl vždycky městem vzdoru,“ říká mi rezident Richard Foster. Scházíme se s ním a s Koenem ter Heegdem, co má na starosti press servis, v okouzlujícím Café l'Espérance.


„Omlouvám se, pane, ale musíte okamžitě odejít.” První lok kafe při první snídani a rovnou skandál...



Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.



Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...



Největší evropský showcase festival a konference je pravidelně prvním místem v novém roce, kde se potkávají hudební profesionálové – od bookerů největších festivalů po zástupce malých nezávislých kapel i médií.



Na konci roku toho stejně moc nevychází, moc se toho neděje. Tedy v hudbě. Veškeré rámce roku 2023 se během čtvrtečního odpoledne 21. prosince změnily.



Prostor pod schody, kde se konají legendární „záchodové“ koncerty zaujme okamžitě a ještě bez kapely, podobně jako místnost zvaná Kitchen Disko, kde o přibližně třicet hodin později skáčeme na Mattweho set. Jako doma.



Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.



O to víc vrtá hlavou věta, kterou mi asi šedesátiletý prodavač odpověděl na otázku, co nějaká novější místní jména: „Já nic neznám, pro mě hudba skončila v roce 1990.“



Pořadatelé chorvatského Shipu na to šli podobně. Naplno, s emocemi. Navíc mají v ruce hned několik tutových trumfů, včetně esa v podobě skutečně okouzlujícího místa konání.



Mířím po stezce na okraji pláže směrem k městečku Marina di Ravenna, nechce se mi na chodník. Zbývá posledních pár hodin do odjezdu a potřebuju písek ještě chvíli pod nohama.



Pro přátelskou, ale zároveň tvůrčí atmosféru, pro útulné prostory, ve kterých se odehrává, i pro výběr kapel, který v rámci showcase přehlídek téměř nemá konkurenci. Proto.



Po večeři se vydáváme do zmíněného klubu Resistor, kde se odehrává otevírací večer festivalu, po cestě Richard Foster udílí přednášku, co všechno musíme v Leidenu vidět, kam všude je třeba jít.



Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.