Rejžák #8: Český speciál

Tak dlouho jsme pilovali obsah osmého Rejžáku, až v nás uzrálo rozhodnutí vyzkoušet si výjimečně hodnocení hned pěti tuzemských skladeb. Vybírali jsme, jako ostatně vždy, napříč žánry a výsledek je takový, že si tu prakticky každý z nás našel nějakého favorita. Kvůli cestě do Banátu tentokrát zcela absentovala Lenka Marie, v roli hosta ji ale plně zastoupil šéfredaktor Full Moonu Michal Pařízek. (Opět hodnotíme na škále 1 - 5, čím větší číslo, tím větší kredit.)

maxim: Upřímné, čisté, souznělé, libozvučné. Dokonalé jako jóga. Háček je v tom, že jsem k ní nedospěl a pochybuju, že kdy dospěju, nejsem vyrovnaný typ. Ano, umím ocenit tuhle krásu, ale zároveň vždycky budu cítit odstup, nedosažitelnost mety. I hezké holky mají právo na štěstí. (3)

blueskin: Jeden můj oblíbený blog na Tumblru má název Things Fitting Perfectly Into Other Things. Je plný obrázků věcí napasovaných do jiných věcí, které mají čirou náhodou ty samé rozměry. Tahle skladba by mohla být audioverzí toho blogu - všechno tu do sebe krásně zapadá, dvěma hlavními protagonisty a jejich komplementárními hlasy počínaje a vzácně vyváženým nástrojovým obsazením konče. (5)

karl: Můj kolega z nejmenované rozhlasové stanice prohlásil, že tahle skladba „už je moc Rádio Proglas“ a to možná ani nevěděl, že ji produkoval M. E. Kyšperský, který ve zmíněné stanici pracuje. Na druhou stranu Proglas si pouštím v autě, když se chci dostat na chvíli do úplně jinýho světa, s Rackama to ale nějak nepřichází. Je to tak čistý, naivní a bezelstný, až je mi to vlastně celý úplně jedno. Už je ze mě asi fakt starý cynik, který na čistou lásku nevěří, nebo co. (2)

michal: Uff, tahle hostovačka bude těžká! Respektuji, ale máloco je mi vzdálené jako tenhle čistý a upřímný svět. Těžko říct proč, evokuje to ve mě podobnou dokonalost jako reklamy na United Colours of Benetton, je to životu vzdálené stejně, jako děvčata od Mattoni. Dcera Raye Korantenga a Lucie Borhyové randící s dokonalým čínským pionýrem. Chyba je jistě ve mě, ale je mi to úplně jedno. (2)

michal: Parádní teaser s úžasně ztěžklým, vracejícím se riffem, robustní kytara baví ještě víc než na minulých albech. Orel má úplně jasno v tom, co a jak říct, zdánlivě lhostejnou pózu mu baštím jako snad nikomu jinému. U Planet půjde ale jako vždycky určitě hlavně o celek, kaleidoskop budeme těžko hodnotit podle jednoho obrazce, tím spíš, když záleží na světle, ve kterém si ho prohlížíme. (4)

karl: Planety mě mají v hrsti od první desky, protože hrají přesně tu muziku, kterou bych chtěl poslouchat během puberty v devadesátkách, kdybych byl na to dost cool, což jsem nebyl (aspoň ty Smashing Pumpkins, že jo). Na jejich třetí desku se zatracně těším. 22 není zase takový radikální odklon od jejich starého soundu, jak jsem čekal, je tam ale přinejmenším posun v zvuku a ten kytarový riff mi dává i na dálku elektrický šoky. (4)

maxim: Zaslechl jsem, že Planety budou vydávat rovnou dvoualbum? Snad vědí, co dělají, většinou to vědí. Málokdo u nás oplývá takovou ležérní grácií jako Orel, málokdo umí podojit devadesátky tak, aby se mu to nezdrclo. Hrbolatý zvuk, melodie, riffy… Jen škoda, že tady tolik nenašlapuje ve výškách, tak osobitě frázující. (4)

adam: Nečekal jsem, že nějaký slova přijdou, popravdě mě mrzí, že přišly, protože beze slov dokáže být spousta muziky o tolik nádhernější. Škoda že jako národ obdivujeme víc nájezdy s hokejkama, namísto s kytarama. Škoda, že jsem se v těch devadesátkách choulil v maminčině dekoltu. (4)

blueskin: Nějak nevím, jestli tu Bonus přejímá hiphopovou ublíženost mimoděk nebo si z ní dělá šoufky. Pocitově jde tak trochu o další Žiletky, textově ale tentokrát zůstalo o výpisků ze středoškolského deníčku. (2)

adam: Jestli jsou tohle výpisky z deníčku, moc rád si v S.O.S. Benefit počtu. (4)

karl: Ten meta příběh za SOS je pro mě hrozně dojemnej - písničkář s názorem, který zjistil, že všechno bylo marný a stejně ho nikdy nepochopil. Těžko říct, jestli to osloví lidi, kteří Bonusovu personu nemají nastudovanou tak do hloubky, navíc ten beat není úplně top a někoho odradí možná chvílemi přehnaná stylizace do mučedníka. Ale… fuck, who cares! Pro mě je to sakra silný. (4)

maxim: Beat? To jsou vodní mlýnky? Jestli mě Racci citově neatakují, Racek naopak ano. A velmi. Jistě, hranice mezi naivitou, čistotou a emocionálním kýčem je tenčí než papír. „Měl jsem bejt silnej muž, co všechno dává, co se mu z vejšky nezatočí hlava…“ Jestli to věřím někomu, komu je skoro čtyřicet, je to Bonus. A ne, nemám od toho odstup, jaký bych měl mít, nemám žádný. Osobně se mě dotýká celkový kontext jeho existence, to, že někdo vnímá marnost, a přitom se umí tak angažovat, být tak empatický v životě. Já vím já vím, překročil jsem hranici, ale když myslím na život, nestydím se i brečet. (5)

blueskin: Teď se asi hodně odkopu, nějak ale nevidím moc velký rozdíl mezi tímhle a s oblibou tolik zatracovanou Burianovou Bohemií. Otázku autenticity neřeším - beztak jsou lidovky nás všech a právo k jejich interpretaci jakbysmet. Takže zbývá provedení a tady mám pocit, že šlo jít ještě mnohem dál. Na loňském albu Postfolklor jsou ostatně podle ukázek mnohem zajímavější kousky než poměrně konvenční balada Göding. Kdyby aspoň ten vokál netrpěl onou archaizující manýrou, při které si člověk okamžitě vybaví okrojované šuhaje z folkloristických kroužků! (3)

karl: Trapnýho vytěžování folklorních tradice je v Čechách za poslední roky až dost a obávám se, že s aktuální vlnou nahnědlého národovectví bude ještě horší. Ponk naštěstí k tradici přistupují z úplně jiného úhlu, jejich „Foals na Slovácku“ stojí na sympatickém minimalismu, který se obejde bez patosu. Jejich debut podivně prohučel, jako kdyby ani neměl žádné posluchače, snad to bude s příští deskou lepší. (4)

maxim: Krásná písnička se snesitelnou barvotiskovou tendencí, kterou kazí kýčovitý klip, dámy prominou. Deska doufám neprohučela a posluchači ji ještě docení, takoví příznivci kladenského Zrní by tu mohli najít svůj dvorek. (4)

michal: Tohle je těžké. Deska asi neprohučela, jako hlavní problém vidím to, že kluci chtějí uspět na mnoha různých frontách a přitom vlastně stále hrají hlavně sami pro sebe. Nic proti nim, Bohemia je naštěstí hodně daleko, jenže zároveň (nebo možná právě proto?) mě ta kombinace pseudofolklórní pózy a rádoby popového refrénu strašně rozčiluje. Jsem pro každou zdravou ambici, ale tady z toho háječku možná smrdí až moc. Uvidíme, jak to půjde dál… (3)

karl: Je nějaký větší klišé současný alternativy než holka za mikrofonem a kluk se synťákem? Ba:zel naštěstí nechtějí být revivalem Portishead jako většina ostatních, jejich na kost oholený dream pop míří úplně jiným směrem. Nekompromisní, futuristický a přitom goticky temný. Pro mě jsou Ba:zel po dvou zveřejněných skladbách velkou nadějí do budoucna. (4)

michal: Klišé sem, klišé tam, tohle je paráda! Dreampopová vlna mě nechává úplně chladným, ale Ba:zel mě dostali hned na první. Gotika jasně, futuro určitě, ale nemůžu se zbavit dojmu, že někde v zadním plánu se dere na vzduch odér sympaticky poťouchlého humoru. Ale to už bych možná chtěl moc, každopádně tohle je Objev. (4)

maxim: Pokud si nebývám jistý, co mi chtějí sdělit Fiordmoss, tady to vím. Přesvědčivé, sexy, zvukově dotažené, pop, který neotravuje manýrou nebo kopírkou. Jen sedím a představuju si tu ženu… (4)

blueskin: Každý máme jinou představu o své femme fatale a ta moje rozhodně nezpívá jako Gedžitka z Rychlé roty. To za prvé a za druhé mě strašně iritují ty plastikové bicí pady, které po snesitelném klavírním intru úplně zabijou atmosféru. Že by tu někdo moc poslouchal Purity Ring? (2)

adam: Gedžitka? Já slyším Naruto, Hentai, vybavuje se mi japonská verze Kruhu. Do poslední chvíle jsem si říkal, že Amíci odvedli daleko lepší práci, ale pak jsem spatřil šikmookou Samaru a bylo mi jasné, že se tak týden neodvážím v noci na záchod. Po poslechu Ba:zel se pro změnu neodvážím (přinejmenším pěkně dlouho) pochybovat o kvalitách tuzemské produkce. Znovu se potvrzuje, že nejcennější zlato je takové, co se nejmíň třpytí. (5)