Rejžák #9: Slow fuck pop a Danteho peklo Oceánu

Po týdenní pauze je kritický klub Rejžák zpátky v plné palebné síle. Zásadní změnou je, že naše řady opustil Adam Vrána, kterého nahradil Jakub Peřina. Jak záhy poznáte, své role se Jakub ujal z patřičnou vervou. Bylo co hodnotit - v našem hledáčku skončila reklamní ekoagitka M.I.A., comebackový singl Oceánu po 25 letech či překvapivá spolupráce Paula Simona s italským producentem Clap! Clap! Čtěte, lajkujte, šiřte.

Hodnocení je na škále 1 - 5. Čím větší číslo, tím lepší hodnocení. 0 reprezentuje obdobu hodnocení „odpad“ na ČSFD.

karl: M.I.A. má zvláštní schopnost střídat geniální momenty (Kala, Paper Planes) se šílenými propady (následné album Maya) a teď to potvrzuje, když po famózním singlu Borders vypouští tuhle slabotu. Reklama maskovaná za ekopostoj a peníze, které z klipu trčí, z něho dělají něco absolutně umělohmotého. Já teď ještě marně přemýšlím, jak může recyklace šuntových hadrů zachránit planetu. (2)

blueskin: Aha, takže tohle znamená ten slogan z výloh háemka: „With great fashion comes great responsibility.“ Škoda, že součástí rovnice není i „great music“. Melodická linka ve třetí minutě by si zasloužila, aby vznikl remix téhle skladby, ideálně třeba od někdo z labelu Night Slugs. Do té doby to pro mě ale bude jen o něco povedenější reklamní song. (2)

jakub: H&M featuring M.I.A.? Chápu tu kolaboraci správně, jakože teď se všechno začíná v dobré obracet a už brzo bude celé lidstvo žít ve skvělém eko-bio světě? Tak to já rychle běžím hodit na instáčko nějakou krásnou fotku mé veganské svačiny ve skandinávském stylu a pádím do háemka, ať na mě ještě něco zbyde z kolekce Cool Kalifornie. Nicméně pro tuhle holku jsem měl vždycky slabost a nic na tom nesešlo, že jsem těm jejím „radikálním“ postojům a boji za lepší svět nikdy úplně nevěřil. Tak jí aspoň přeju, ať se tou novou deskou už úplně nezakope. (2)

maxim: Apel na výrobce hadrů? Tak to mi ho teda vyndej. Slabost pro M.I.A. je u mě téměř nezměrná, ale naivita tak velké holky překvapuje. Buď je to naivita, nebo své kritické postoje dovedla do dalšího marketingového levelu. Kromě toho, že song je slabý jak moje gumka u kalhotek. Moc se mi líbí ta holka, která tančí jako pavouk na Hlaváku, podobně se cítím, když v pět ráno kouřím u vlaku. Deal. Refuck me. (1)

lenka m: Jo, mě to taky šíleně rozčiluje. Dude with an attitude especially. Počkejte, já vám dám razítko! Razítko? Já nechci žádný razítko. No, abyste mohla jít zpátky. A proč bych měla chodit zpátky? No, vy už nepůjdete ven? Ne, nepůjdu, už nikdy. Kids that can't afford the cool brand nikdy nedostanou náramek, ještě aby jim někdo ukázal cestu k M.I.A., aby jí mohli nakopat do zadku. (5)

maxim: Že vychází nová deska Paula Simona, bych si normálně nevšiml, samozřejmě. Nemám k němu ani ten druh sentimentálního vztahu, že když dávají Absolventa, chci vojet paní Robinsonovou a zasedám v negližé do sofa. Ale na tenhle najazzlý stařecký twist si počkám. Zní to jako Birdmanův spokojený brácha. (4)

karl: Byli to Vampire Weekend, kdo mě přesvědči, že Paul Simon není chodící vtip, jak jsem si dlouho myslel, ale opravdu zásadní postava hudební historie. Wristband je zatraceně divný track na někoho komu je přes sedmdesát a když se člověk zaposlouchá do textu, začne ho mít ještě radši. Nenápadně nápadný track a o to silnější, že je od někoho, kdo už žádný „wristband“ nepotřebuje. (4)

jakub: Nedivím se, že ho zrovna Vampire Weekend mají tak rádi. Ale upřímně: Wristband by se třeba právě na jejich poslední desku stěží dostal. Působí na mě ve všem tak někde „mezi“. Je ten text vážně tak chytrý, jak všichni tvrdí, anebo Simon už moc neví, o čem psát? Slyšet to na Oldies rádiu, jsem mile překvapený a asi zvýším hlasitost. Slyšet to na KEXP, asi si ani nevšimnu, že to zahráli. (3)

karl: Všechno, co jsem si kdy myslel o hudbě Oceánu, se mi tady hroutí na prach. Romantický synthpop s andělským vokálem, který na střední poslouchali moji citlivější kamarádi? Ne! Kolotočářský eurotrash se zpěvem dominy, které kapelník vložil do úst sbírku nejhorších klišé. Těšil jsem se na očistec, z pekla jsem za ty čtyři minuty ale ani nevykouk. (0)

jakub: Všechno, co jsem si kdy myslel o hudbě, se mi tady hroutí na prach! Nemám o „starém“ Oceánu žádný iluze, ale tohle už je na mě moc surrealistický. Tipuju, že začátky písně sahají k otevření Googlu a psaní „omnisphere free download“. V žánru pekelného popu doporučuju poslouchat spolu s novinkou Ariai od Sediq Shababa a Dana Landy. Krása strieda nádheru! (0)

maxim: To co tě změní, na nebi není… V jednom komentáři na Youtube zaznělo: Jako Personal Jesus. Jasně. (0)

blueskin: Na jedné straně poměrně slušně odvedené řemeslo a pro mě překvapivě zajímavý zpěv Jitky Charvátové, která mi tu připomíná Lenku Novou v období Nové desky. Na straně druhé totálně nezvládnutý myšlenkový obsah, který kombinuje to nejhorší z normalizačních písňových textů s étosem facebookových skupin typu Bez přátel nežiju! Fakt, že je někdo schopný s tímhle vylézt mezi lidi, je pro mě děsivější, než to, jestli se jedná o kopírku DM model 90. léta. (1)

lenka m: Chodila jsem s jedním, který hraje v kapelách, co mají k textům podobný přístup. No, ona si tam zpívá něco svahilsky… Trvalo mi, než mi to došlo. A budou lidi, kterým tohle bude připadat normální, ale je to sračka. (0)

karl: Tomuhle já říkám „slow fuck pop“ neboli žánr, kterému se dá fandit. Po feministické hymně BitchSlut možná trochu překvapivá změna tématu, ale nějak v tom cítím vliv Kendricka Lamara, s nímž pravidelně spolupracuje. Ne v hudbě, ale v odvaze dělat si co se mi zlíbí. (4)

blueskin: James Blake prodělal změnu pohlaví? Ideální song pro chvíle, kdy se vám po třicítce bouří hormony jako za mlada. Nebýt té bouře, tak nevím, jestli bych něco podobného vůbec zaregistroval. Takhle mi ale nezbývá než kývat se do rytmu a nechat svou představivost pracovat na plné obrátky. (4)

maxim: Když se dostanu přes reklamní poučku „frnda prodává“, tak mám dokonce pocit, že klip překonává song tím, kolik produkuje barev. Že mixuje „černouška“, různá světla, vypíglované interiéry a nespočet barev, to je druhá věc, pro mě je barevnější pouhé kakao. Klip je daleko podbízivější, i tak mi ale - berme, prosím, metaforicky - chybí nahá bradavka nebo rozpohybovaný hlavní (tedy vedlejší) hrdina, kterak na ten její zadek plácne. (3)

jakub: Nechci bejt za nevděčníka, ale mně to připadá studený a vykalkulovaný. Je asi nutný se přiznat, že celý tohle pokrokový r'n'b jde mimo mě. James Blake mi evokuje sexuální abstinenci, Kendrickův význam chápu, ale nic se mnou nedělá. Tak já radši zůstanu u tý svý kolekce Motownu. A je to tady - ještě ani těch třicet mi nebylo a už tu budu za dědka! (2)

blueskin: Velký pop, jak má být, teda hlavně bez předstírání, že je něco jiného, než je (Werichův duchu, jsi tu?). Na zadek z toho ale nepadám, což je vždycky trochu škoda. (3)

karl: Příklad Carly Rae Jepsen vloni jasně ukázal, že inteligentní pop to má v dnešním mainstreamu strašně těžký. Tegan & Sara nejspíše taky narazí na stejné hranice průměrného vkusu jako jejich kanadská kolegyně, na druhou stranu ale se jim nedaří atakovat hrany mé představy o zajímavém, chytlavém popu. Tady není co nenávidět, ale zároveň ani co milovat. (3)

jakub: Tohle má asi být jedna z těch takzvaných písní léta, ne? Nevím, jak velká ryba je Carly Rae Jepsen v mainstreamovém popu, pamatuju se jenom, že mě překvapilo, když jí Stereogum pasoval na „album of the week“. Tegan a Sara na mě i po letech působí tak nějak sofistikovaněji než Jepsen nebo třeba Taylor Swift (to jsme dopadli!). Čuchám, že tohle na „album of the week“ dosáhne taky. Ať to dopadne, jak chce, já inteligentní pop nikdy nechápal a moje píseň léta už je obsazená Politics of Free od Woods. (3)

maxim: Rewear It trochu jinak… Ze songů U-Turn ani Boyfriend letní hity nebudou, docela bych si vsadil. Jako kdybych chtěl políbit Kylie Minogue s gumou na ksichtu. (2)

lenka: Tegan a Sara mají svoje fanoušky pojištěné, takže úspěchem se moc trápit nemusí. Ale na pop je tu málo popu, kam se tohle hrabe na Back in Your Head. (1)