RfP2017: Sloni útočí

Nevěřte lidem. A už vůbec ne těm, co předpovídají počasí. Koupačka ve vlastním potu ke koncertům patří, ale když počítáte s příjemnou dvacítkou, a místo toho se smažíte v mikině na přistávací dráze hradeckého letiště, topíte se v něm až po uši. Přidejte si k tomu cestu svozem, kam už by se nevešla ani noha navíc, a řidičku, co si spletla MHD s rallye, a první dojmy jsou na světě. Ale kdo by si stěžoval? Na tohle se přece taky vzpomíná. Hlavně když se večer chcete dostat z kalhot, a ono to nejde. I to má ale svoji světlou stránku. Nemusíte na toitoiky. Možná byste začali litovat, kolik jídla už jste do sebe dostali, protože nemáme všichni stejný žaludek a ten můj by to třeba nevydržel. Tělo už ale nezvládá příliv piva, a tak chtě nechtě ustoupíte potřebám. Chcete se pak tomu místu vyhýbat obloukem, jeden burger s tunou dresinku je ale proti, a už tam máte namířeno zas. Jako v začarovaném kruhu.

V kruhu běhá i stádo pod pódiem, kde zrovna hrají Comeback Kid. Jeden by se k nim i přidal, ale v pět hodin si s plným břichem dávám odpolední siestu a šetřím energii. Za tohle rozhodnutí později sama sebe v duchu vyznamenávám. Kdo by totiž čekal, jaká to nebude pohodička s Cage the Elephant, dost by se sekl. Dostávám se do předních řad, platím za to několika ranami do obličeje, břicha, žeber a dalších míst, která zabolí podobně, ne-li víc. Sloni vytahují eso v podobě Cigarette Daydreams, které vyhrává hlavně proto, že na chvíli celá vřava utichne, a my se vydáváme na vlně nostalgie do dob, kdy nám bylo sedmnáct. Jakmile přijde výzva Come a Little Closer, všechno se vrací do svých kolejí.

fotogalerie z festivalu tady anebo i tu

Nečekaná palba nutí k dalšímu doplnění tekutin a hledání chill zóny. Spouštím kotvu u baru s táborákem a užívám si sílu okamžiku, který neomrzí. You Me At Six mají problémy se zvukem, zavádí mě tam ale moje nezkrotná zvědavost. Pod pódiem už je téměř vyklizeno, Die Antwoord si chystají pečlivý bizárek, o kterém se mi zdálo dneska v noci a asi ještě párkrát bude. Oblečky a masky známe z klipů, ale projekce mě posadila na zadek. Nebo taky neposadila. Já ani nevím. Mám se smát nebo se radši schovat za někoho vysokého, ať se v noci taky trochu vyspím? No, vyspat se můžu i zítra. Ale to se ještě uvidí. Nevěřte lidem, nevěřte vlastním očekáváním.