Rituál se šklebem na tváři (Ak’chamel)

Tvorba Ak’chamel, a především jejich vizuální projev snadno zaujme originalitou, a to se projevilo i na účasti – na poměry spíše experimentálně laděné akce se sál pražské MeetFactory slušně zaplnil. Finsko-íránské duo Gnäw, sídlící v Praze, předvedlo decentní set na rozličné tradiční nástroje ze svých domovin notně podpořených elektronikou. Ruchy, syntezátory, houslové tóny, i psychedelické momenty a hutná basa dávají všemu velice příjemný až uhlazený tvar. Celkový výraz však, přes časté užití blízkovýchodních harmonií, zůstává spíše finský ve své lehké odtažitosti. Koncert se zvolna rozvíjel a pak náhle skončil bez jakékoliv komunikace s publikem, což i vzhledem k délce působilo rozpačitě, na ponor do jejich tvorby by byl třeba větší prostor.

Kryptická formace Ak'chamel má za sebou tři alba a řadu kazetových releasů a je pozoruhodná hlavně svéráznou estetikou. Do citelného očekávání a repetitivního samplu se po několika minutách dostavilo trio v šamanských maskách. Hned bylo jasné, že nepůjde o běžný hudební zážitek, spíše o primitivistický obřad. Nejdříve se sešli kolem bubnu a po krátkém halekání začali bubnovat a nastavili tón celé show. Ta oscilovala mezi dvěma póly – jeden byl rituální, intenzivní a místy magický, druhý skečovitý, humorný a odlehčený.

fotogalerii z brněnského koncertu najdete tady

V rovině první jsou Ak’chamel znamenití. Schopnost vykřesat z několika kusů bicích plnohodnotný zvuk k rituálním popěvkům, stejně jako k psychedelicko-metalovým pasážím byla obdivuhodná, baskytarista skvěle udával groove a třetí performer vystřídal řadu neobyčejně znějících obskurních nástrojů. Dohromady pak opakovaně vykouzlili silné, místy hypnotické momenty.

Druhá rovina působila protichůdně. Příchod tří divousů na pódium vyvolal úsměvy, zkraje drobné herecké etudy jako zakrývání uší, pořvávání a komunikace skřeky působily vtipně. Postupem času působily snahy o odlehčení nepatřičně nebo i křečovitě a celková rozkolísanost se projevila i v hudbě, kdy se uhrančivé pasáže několikrát změnily v těžkopádně repetitivní.

Drsný i energický lo-fi folk se nebojí avantgardnějších výlevů a rozhodně mu neschází energie, a i když se postupně vkrádala myšlenka, nakolik by jejich hudba fungovala bez vizuálu, celek nakonec přesvědčil a koncert zaujal, byť nenadchl. Ak’chamel umí oslovit, nicméně jistá pachuť pramenící z neustálého oscilování mezi vážným či nevážným zůstává.