Sacrum Profanum, svaté i profánní (preview)

Polská nabídka na poli odvážnějších festivalů je dlouhodobě velice silná a letošní ročník Sacrum Profanum tento trend potvrzuje. Krakovské prostory od historických železničních hal a divadel po moderní centra budou hostit interpretace moderní vážné hudby od velkých zavedených skladatelů po ryze současná, nezřídka překvapivá jména.

Hlavními tématy bude představení dvou velkých samorostů 20. století. Louis Hardin aka Moondog se proslavil podivnými rytmy, vlastními nástroji a image Vikinga z newyorských ulic. Jeho tu melancholické, tu chladně matematické dílo později inspirovalo zejména Stevea Reicha a Philipa Glasse, u kterého Hardin nějakou dobu bydlel.

Julius Eastman na tyto titány pro změnu navazoval, ovšem jeho pojetí minimalismu je organičtější, násilnější a hravější. Eastman navíc do hudby zapracovával svou osobní situaci – černý gay – a nebál se provokací, ze kterých byl třeba John Cage dost nešťastný. Oproti jiným (post)minimalistům zůstával poněkud zapomenut, v současnosti však zájem o něj roste. Načasování Sacrum Profanum je tedy precizní.

Dále nabídne festival skladby klasiků, jako jsou John Cage, Morton Feldman, Eliane Radigue, Alvin Lucier nebo náš Petr Kotík, tedy spíše dronové a minimalistické polohy současné kompozice.

Naopak divoké disharmonie budou znít na přehlídce rumunských (post)spektralistů Iancua Dumitrescua, Horatia Radulescua nebo v srpnu náhle zesnulé Any-Marie Avram. Mnohé skladby zazní v Polsku vůbec poprvé, některé byly dokonce napsány speciálně pro festival.

Sacrum Profanum se však nedrží striktně světa klasické hudby. V orchestru budou sedět také dronoví kytaristé Oren Ambarchi a Stephen O’Malley (Sunn O)))), přičemž druhý jmenovaný představí také vlastní skladbu Gruidés. Sekundovat mu bude další mistr drone metalu Aidan Baker, který rovněž představí zbrusu novou skladbu. Na pomezí alternativy a klasiky se pohybují také zvukové kaskády klavíristy Lubomyra Melnyka, nejblíže popu budou insterpretace elektronického postrocku Efterklang nebo éterických písniček Sóley.

Dost možná největším lákadlem ale bude nová komorní skladba Tobyho Drivera, hlavního skladatele Kayo Dot a skupiny maudlin of the Well. Tvorba Kayo Dot se dlouho pohybovala na hraně současné klasiky a metalu a Driverovy čistě klasické projekty (pod vlastním jménem nebo jako Tartar Lamb) prokazovaly extrémní nadání podat romantické, snové vize esteticky originálním způsobem. Jeho současná tvorba se ale odklonila spíš k avantgardní gotice a bude tak velice zajímavé sledovat, jak se Driverovo chápání kompozice vyvinulo.