Čtvrtstoletí s Jonem Spencerem. Při psaní recenze na skvělé nové album The Jon Spencer Blues Explosion mi došlo, kolik času jsem s tímhle chlapíkem vlastně strávil.
Čtvrtstoletí s Jonem Spencerem. Při psaní recenze na skvělé nové album The Jon Spencer Blues Explosion mi došlo, kolik času jsem s tímhle chlapíkem vlastně strávil. Zdaleka nejde jen o JSBX, Jon Spencer je neposedný šibal, který se strašně nerad nudí. Jako s mnoha ostatními nás seznámili v almost legendary půjčovně CD v Paláci kultury. Pussy Galore mi pak hráli doma snad denně, Goldfinger přišel na řadu až o něco později.
Pussy Galore psali v osmdesátých letech historii, tolik špíny v rock’n'rollu od té doby asi už nikdy nebylo. Alba Dial M for Motherfucker nebo Historia de la Musica Rock byla famózní, komplexní předělávka zásadního Exile on Main Street geniální. Vrchol Rolling Stones byl nakažen chemickým virem, slovo coververze od té doby už nikdy neznamenalo to samé.
Legenda říká, že se Jon Spencer a Cristine Martinez potkali prvně na koncertě The Jesus and Mary Chain ve Washingtonu, ještě před založením Pussy Galore. Každopádně už v New Yorku založili Boss Hog, tehdy ještě s bubeníkem Bobem Bertem. Manželská kapela stihla během dekády tři alba a stejný počet EP, nezklamala ani jednou. Na několikrát avizovanou novinku se stále čeká.
V devadesátých letech nebylo pro hudební fanoušky větší filmové hvězdy než Winona Ryder, Primus se klaněli jejímu hnědému bobrovi a JSBX jí postavili rovnou do čela kapely. A kdože to hraje další dva?
JSBX jsou pevně spojeni s New Yorkem, podobně jako Beastie Boys, se kterými je zase pojí dlouholeté přátelství. Mick D si zahrál třeba v klipu Flavor, ale video si pro sebe ukradl úplně někdo jiný. Je libo vinylové suši?
JSBX jako doprovodná kapela? Ale ano, jde to. Alba A Pocket Ass of Whiskey a Sideways Soul jako zřejmý důkaz.
V případě Jona Spencera je bokovek nepočítaně, skvělé album Amsterdam Throwdown, King Street Showdown! holandské hudebnice Solex dost nespravedlivě zapadlo.
JSBX ale rozhodně není jen Jon Spencer, hele, koho si vzal s sebou strýček Tom do televize.
Nedostalo se na Heavy Trash, Men Without Pants, 20 Miles, The Honeymoon Killers, Spencer Dickinson a mnohé další. Ale jak znám Jona Spencera, pokračování na sebe nedá dlouho čekat. Příležitost přijde brzy.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.