Během několika málo dnů vyšly dvě parádní knihy, každá z nich je úplně jiná, ale zároveň jsou si obě velmi podobné. Jak by taky ne, pořád je to stejné - hospoda, kapela, lásky, hospoda, kapela, hádky.
Čtenářské okénko. Je to sice jenom rock’n’roll, ale kolik se toho už o těch třech akordech napsalo. Během několika málo dnů vyšly dvě parádní knihy, každá z nich je úplně jiná, ale zároveň jsou si obě velmi podobné. Jak by taky ne, pořád je to stejné - hospoda, kapela, lásky, hospoda, kapela, hádky. Občas se do toho zaplete politika, ale kolotoč se točí pořád dál, jednou rychleji, jindy líně a dýchavičně. Má cenu to číst? Rozhodně.
Jirku Imlaufa znáte z Houpacích koní, ale třeba taky z Full Moonu, kde pravidelně sloupkuje. Texty ve sbírce Zlatý časy se končí jsou doplněny o spoustu několikařádkových vzpomínek, které společně s příběhy v písních tvoří zajímavou mozaiku, nečekaně pestrou na to, že se většina událostí odehrává v noci, pod těžkým cigaretovým dýmem, v zapadlých koutech hospod a rockových klubů. Podrobná zpráva chlápka v půl pokračuje, gratulujeme, Jirko!
Moc dobře si pamatuju na dobu, kdy jsme hltali knižní rozhovor Jana Pelce s Mejlou Hlavsou Bez ohňů je underground. Psal se rok 1992, Houpací koně to čerstvě rozjížděli (nejen) v ústeckých klubech a nikoho nenapadlo, že v populární Garáži nastane do roka zemětřesení. Ivo Pospíšil, zakladatel Garáže a Mejlův dlouholetý souputník, ve středu 6. května pokřtil knihu Příliš pozdě zemřít mladý. Příliš brzy na nějaká hodnocení, ale první kapitoly slibují mnohé. Úsečný, chvílemi až strohý styl vzpomínek, v nichž nechybí tolik potřebný nadhled. Konečně!
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.