Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné...
Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné. V provizorní zasedačce v lobby nad schody kromě opuštěných židlí potkávám kurátora Petra Nedomu a zdvořile se ptám, zda ještě mohu dovnitř. „Pochopitelně,“ odvětí: „Vpravo je instalace k nahlédnutí, pak se dejte doleva.“ A vlevo jsem se málem ztratil. Tam byla Potopa.
Potopa. Zajímavé slovo, zneklidňující samo o sobě. Jenže Příhodova instalace má úplně opačný efekt. Alespoň na mě. Pohltí, ale příjemně. Během prohlídky jsem se do jejího namodralého stínu vrátil hned několikrát, a když jsem se tenhle týden ocitl po schůzce nedaleko galerie, tak jsem se tam pro pár okamžiků uklidňujícího pocitu zastavil ještě jednou. A ne naposledy. Tohle by měl být ten zen? Pokud ano, jsem za. Pomalu se procházet pod „vodní“ hladinou mi prostě najelo náramně meditativně, dokonce jsem si vypnul hudbu ve sluchátkách a jen tak tam… byl. Napadlo mě, že bych tuhle instalaci mohl mít doma. Chodil bych si tam přemýšlet nebo se jenom uklidňovat. Ostatně bude třeba, letos toho máme před sebou ještě hodně. Ale člověk nemůže mít všechno a jak říká Lukáš: „Nechce se mi čekat, nemám na výběr.“
Dneska v osm na Radiu 1 pochopitelně s Ibeyi, Duklou, BLK JKS nebo Congotronics International, staví se i Nuha Ruby Ra, DaKooka nebo Etceteral. Rise Above.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.