Šejkr #60: "My long view’s blurry by snow, streaming cast and tones..."

Dneska jen pár slov, o to více písniček. Taky jste si všimli, že hudbu posloucháme jinak, když je člověk o samotě? Jasně, se sluchátky je každý z nás sám, ale víte, jak to myslím. Najednou to nejsou jen obvyklé útržky toho, co kde zazní nebo se napíše, přestože poruchy soustředění fungovat nepřestávají, najednou člověk začne ty asociace a náznaky tak nějak důmyslněji vyhledávat, tříbit. Nebo alespoň u mě to tak funguje. Začal jsem vytahovat desky, které jsou v polici už hodně dlouho, zároveň ale byla touha po něčem novém daleko silnější než obvykle. A taky – až na výjimky mě teď nebaví celá alba, a to je věc, která se mi nestává. Celá mozaika vypadá jinak, změnilo se vnímání, okolnosti i chemie. Níže na linku dvaadvacet tracků, které mě provázely posledními několika dny a týdny. Název je vypůjčený od Alexe Henryho Fostera – jednak je jeho deska Windows in the Sky prostě zázrak a pak jsem taky nechtěl nic spojeného s karanténou.