Zajímavou konfrontaci přinesla náhoda: o pár dní později, než vyšlo album Citizen Zombi, přichází s novinkou Gang of Four, jejich souputníci a další post-punková legenda.
Minulý Šejkr byl věnován The Pop Group, o jejich albu Citizen Zombie jsme psali v únorovém Full Moonu a rozhovor s Markem Stewartem najdete v čísle, které jsme před chvílí odeslali do tiskárny. Zajímavou konfrontaci přinesla náhoda: o pár dní později, než vyšlo album Citizen Zombie, přichází s novinkou Gang of Four, jejich souputníci a další post-punková legenda.
Gang of Four jsou ovšem úplně jiný případ, narozdíl od bristolských buřičů se naplno vrátili již v roce 2004 a posledním zakládajícím členem v sestavě je kytarista Andy Gill. Účast Alison Mosshart slibovala hodně, nakonec právě písně s její účastí Broken Talk a hlavně England’s In My Bones jsou jasnými vrcholy novinky What Happens Next.
Jinak ale bohužel nová kolekce Gang of Four zdaleka nedosahuje úrovně alba The Pop Group, z post-punku zůstal v jejich podání jen poněkud vyčpělý odér a nečekaně “hodný” zvuk. Po někdejší nekompromisnosti zůstala jen velká černá díra, kterou rozhodně nezaplnila podobně unavená německá hvězda Herbert Grönemeyer. Možná není úplně fér srovnávat nové album s jejich už dávno klasickými singly ze sedmdesátých let, jenže výjimečnost návratu The Pop Group je právě v tom, že to s klidem můžeme udělat. V jejich případě se skutečně můžeme těšit, co se stane příště.
O Sleaford Mods, dvojici z Nottinghamu, se v poslední době hodně mluví. Prorazili s loňským albem Divided & Exit, ale dlužno dodat, že už předchozí kolekce Austerity Dogs měla obdobné kvality. Sleaford Mods okouzlují nekompromisností, nad ostrým a jednoduchým elektro podkladem přednáší Jason Williamson ujeté příběhy plné vulgarit a nečitelného přízvuku.
Sleaford Mods snadno připomenou The Fall, Iana Duryho, Crass nebo třeba The Streets, daleko raději vězí v post-punkovém bahně, než by se chlubili hiphopovými skills. Přímé sloganovité refrény, jasně ložené názory a plechovka piva pořád po ruce. Zajímavé je, jak rozdílné lidi Sleaford Mods oslovují - singlovou kompilaci Chupped Up + jim vydal Mike Patton na svojí značce Ipecac, zbrusu nové EP vyšlo zase na labelu Invada, který spravuje Geoff Barrow z Portishead, a na novou desku si je pozvali The Prodigy.
Smutná zpráva přišla před pár dny ze skotského Glasgow, necelý rok po vydání skvělého debutu Amphetamine Blues se rozpadli The Amazing Snakeheads. Trojice vedená zpěvákem a kytaristou Dalem Barclayem proslula výjimečnými koncerty, přísahali na Jerryho Leeho Lewise, Jona Spencera, Birthday Party nebo Suicide, škoda jich.
Na závěr dvě úplně nová jména z Ostrovů - The New Southern Electrikk z Manchesteru stejně jako londýnskou čtveřici The Turning doporučuje webový server Louder Than War, který se rozhodně vyplatí sledovat. Jeho šéf John Robb v kostech cítí nejen Anglii, ale především pořádné talenty.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.