Šejkr #82: Otevřete si okno

„Před pár lety jsem si říkal, že je čas odlepit se z rodný hroudy, pocuchat si trochu peří, začít s jinejma lidma, projet se po světě, ale brzo mi došlo, že by to byla největší pitomost mýho života. Minule jsem nadával na minulost, ale teď na ni nedám dopustit. Hele, to jsou blíženci, s tím se nedá nic dělat.“

Dnes jsem si vzpomněl na knihu Ladislava Šerého Nikdy nebylo líp. Horečně doděláváme letní dvojčíslo Full Moonu, které se zaobírá jednou oslavovanou dekádou, a právě Šerého notně štiplavý román se jako by zničehonic stal jedním z posledních střípků mozaiky. Nostalgie je mrcha, sice svůdná a náruživá, ale přece jen mrcha. Povinná četba. Šerý i letní úplněk.

Známý DJ z BBC a vůbec důležitá postava anglické scény Gilles Peterson před dvěma lety tweetoval, že když našel ráno v mailu desku Sault Untitled (Black Is), tak z toho měl takovou radost, že ji hned dopoledne ve svém pořadu pustil. Celou, bez přerušení. Od té doby, co jsem začal dělat Šejkr, to mám v hlavě. Že by jednou mohla přijít příležitost udělat něco podobného. A je to tady. Album Medicine Singers si už nějakou dobu užívám, i v Šejkru z něj zazněly ukázky, ale dneska vychází, tak je čas na to užít si ji společně komplet. Algonkinský obřad v přímém přenosu, třicetiminutový rituál. Poslední týdny jsou tak hektické, že stejně nic jiného než prastaré síly nepomůže. Promněte si třetí oko.

Sice pořád někde říkám nebo píšu, jak nerad vzpomínám, ale jsou vzpomínky a vzpomínky. Ty cílené, nucené jsou k politování, ale ty bezprostřední? To je úplně jiná liga. Podobné je to s tradicemi. Tenhle pořad patří do velké míry zmíněným Medicine Singers, v letním čísle najdete velký text o desce, s citacemi z rozhovoru s izraelským kytaristou Yonatanem Gatem, který s algonkinskými zpěváky, a se spoustou dalších, desku natáčel. Říká tam tohle: „Medicine Singers se snaží udržet tradici pow wow obřadů, to mi přijde zcela v pořádku. Musí žít dál. Ale myslíš, že se já nebo Chris snažíme udržet tradici rokenrolu? To si úplně nemyslím, a rozhodně mě nikdy nenapadlo o tom uvažovat. Proč vlastně? Naopak se snažíme jeho hranice posouvat.“ Skvělá pointa. Vždycky když někdo vzpomíná na hudbu (nebo cokoli z) devadesátek jako na vrchol všeho, tak si říkám, co budeme dělat s tím, co se od té doby stalo. Fakt se nechceme dostat nikam dál? Nebo třeba trochu… jinam?

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se minulý týden slyšet Jindřich Šídlo, smál jsem se u toho asi dvacet minut. Jako rozumím mu, samozřejmě, pamatuju si to taky a patřím tam, vím o tom. Ale celý minulý týden byl přece jen trochu moc boomer United, myslím, že nejen na můj vkus. Ke všemu jsem ve středu viděl na jedné zahrádce chlápka, co venčil hada. Jakože velkého, živého. Dobře, na „mých“ Vinohradech se může stát cokoli a tohle vydání je notně psychedelická edice, ale jako sakra… vážně? Že by ty devadesátky fakt byly nazpátek? Otevřete si okno.

Dneska na Radiu 1 pochopitelně s Medicine Singers, přijdou taky Party Dozen, Arleta, Sinead O’Brien, Thor Harris nebo La Bruja de Texcoco. A samozřejmě Warhaus – jeden z tracků roku.