Šejkr #87: Pěna dní

Obraz krokodýla je v mnoha kulturách vnímán coby symbol smrti a nebezpečí, na voodoo prolezlém Haiti tomu nebylo jinak. Přesto bylo na chudém karibském ostrově toto stvoření vnímáno hlavně jako posvátné, obyvatelé ho od pradávna uctívali, báli se ho, ale bylo nedílnou součástí jejich světa. Když se dnes díváme na obrazy Jeana-Michela Basquiata, který symbol krokodýla používal velmi často coby aluzi na svůj částečně karibský původ, tak si nelze nevzpomenout na to, že na Haiti posvátných zvířat zbývá sotva pár stovek. Pěna dnů bublá neúprosně.

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl. Podzim se blíží bez skrupulí, vzhledem k tomu, jak pravidelně jsou v poslední době roční období rozložena, si jeho příchodu nemusíme ani všimnout. Počítám, že proběhne jednoho čtvrtečního odpoledne, jestli to bude v příštím týdnu nebo až v tom následujícím, nehraje roli. Ne snad že by si letošní bláznivé léto nezasloužilo ukončit, ale tak rázně? Symboly nelžou, jistou tíseň z přicházející změny cítím již pár dní. K nádhernému albu Lucrecie Dalt jsem před týdnem editorům psal, že nic jiného letos na podzim poslouchat nechci. Že by právě ¡Ay! podzim přivolalo? Zatraceně, možná jsem si o něj neměl psát a měl jsem počkat, až v půlce října vyjde. „Para hacer que cese el tiempo en su entorno,“ zpívá v singlu Atemporal. Zastavit kolem nás čas, ano. Ale přáli bychom si to?

K letošnímu létu budou patřit taky nedočtené knihy, nějak mi nejde se soustředit, dostat se do příběhu, nechat se jím pohltit. Myšlenky jsou rozběhané úplně jinde. Nebo alespoň byly. Na obědě na vídeňském Nachtmarktu – málem bych zapomněl, jak to tady mám rád – se u falafelu snažím konečně dokončit knihu Nasstasji Martin Věřit v šelmy. A pořád mi to nejde. Ta kniha za to nemůže, stejně jako ty předchozí, a v šelmy ostatně taky věřím. Vzal jsem si ten výtisk v redakci s tím, že to dám za víkend a pošleme autorce k recenzi. Nakonec s sebou tu útlou knihu nosím pomalu dva měsíce. „Vždycky to končí takhle, frustrací. Člověk by skoro řekl, že se tu myšlenky zásadně nedovádí do konce. Pozastavit tok myšlenek, a tak přerušit řeč, mlčet, a tak přežít,“ píše mi z duše Martin. Zatraceně přesné.

Basquiat v šelmy rozhodně věřil a řeči symbolů náramně rozuměl. Používal je cíleně i podvratně, často a rád. Některé jeho obrazy jsou jich plné, leckteré odkazy na vysvětlení možná teprve čekají. Krokodýla vkládal do svých obrazů ze zřejmých důvodů, odkaz na otce, s nímž si příliš nerozuměl, byla jedna věc, kritika tehdy vysoce populární značky Lacoste a konzumerismu další. Bavil by se nad tím, že Albertina trička s jeho korunou prodává pomalu za sto eur a mikiny za dvojnásobek? Pěna dní má střapatou korunu.

O Basquiatovi více brzy, dneska v osm večer na Radiu 1 raději i bez Lucrecie, přece jen ten podzim nebudeme pokoušet. Zato přijdou Hannah Peel, Salto with Love, Goat, Ezra Collective, Jasmine Myra, Orient nebo Hüsker Dü. Sorry somehow.