Šejkr #9: Hydranty a světové řeči

Nevím jak vy, ale já už mám zimy dost. Krátké dny, špatná nálada, Mordor. Naštěstí už se to krátí, ne snad že bych si maloval, že nebude ještě sněžit. Klimatický efekt dokáží jistě popsat lépe jiní, já vím jen to, co mi chybí. Roční období jsou pevně spojené se zážitky a hudbou, což se u mě tak trochu rovná. Pokud to máte jinak, klidně přeskočte k sousedům. Těšit se budu stejně.

Chybí mi zahrádky na Bergmannstrasse, za pár dní jedeme do Berlína na Sleater-Kinney, a jestli bude alespoň trochu tak jako dnes, když to píšu, tak mě z ulice dovnitř nikdo nedostane. Chybí mi běhání u Landwehrkanalu, latté kdekoliv na Heinrichplatz, hrabání se v deskách v shopech po Kreuzbergu, vietnamská restaurace na Görlitzerbahnhof, berlínské galerie, ulice a vzduch vůbec. Berlín se pro mě rovná jaro, těžko říct proč. Dodnes si pamatuji, na které zahrádce jsem tehdy v březnu seděl, když mi přišla sms o smrti Nikkiho Suddena.

Na konci května nastupuje Barcelona. Těším se na černou kočku na Rambla de Raval, uličku lásky Carrer de Riera Baixa, souboj vůní a kafe ve staré tržnici, obědy v Ovisu, večeře v Casa Delfin a hlavně na entrepa catalan v bistru Can Conesa, který jsem loni nestihl. Stačí se nadechnout a ucítím, jak to voní v Carrer de Santa Anna, o plážích v Barcelonettě se mi jenom zdá. Primavera Sound čím dál víc jako alibi, jezdím se procházet po bulvárech, rozhlížet a jíst. Jenže…

Proč tohle všechno vytahuju? Jen kvůli stále nekončící zimě? Asi. Hlavně za to ale může souhra náhod, sešlo se pár písniček, s nimi spojené vzpomínky a očekávání a je to tady. Těžko říct proč, ale tenhle track od Paula Wellera mi prostě jaro evokuje, album čekejte začátkem května.

Podobně jako Ryley Walker, kdo to, sakra, je? Vypadá, jako by v roce 1970 hybernovali milence Grace Slick. Jenže album Primrose Green se skoro nedá vypnout. Jaro je jaro.

Černé kštice stále víc prokvétají, ale sil a energie neubývá. Ze sochy svobody je věž a je prostě skvělá. JSBX se baví, za špetku nostalgie se nikdo z nich nestydí. Z nás, jasně. Léto v New Yorku? Hydranty a světové řeči, chybí mi zaplněné schody na Sedmičce. Smoke!

Analog Afrika. Tenhle pán vystoupí prvního června v Paláci Akropolis, další injekce tepla a energie, jak jinak přežít Mordor? I když zrovna on si ho prošel tam i nazpátek.

Končíme v létě, jinak to nejde. Při téhle hudbě houstne vzduch a začíná se špatně dýchat, téměř fyzický zážitek. Suicide (a) soul nemůže být nikdy špatně.