Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.
„Můžete mě pustit, jen si to tady položím.“ Starší paní se prodírá dopředu k pietnímu místu, nakonec si od ní raději zapálenou svíčku vezmu, aby se nemusela ohýbat, a pokládám ji na chodník Národní třídy spolu s tvou svou. Hoří vedle ostatních, je jich tu takhle v podvečer už docela požehnaně. Zůstávám chvíli v podřepu na chodníku, záplava svíček příjemně oslňuje a hřeje. To se dneska hodí. Vzduch nad rozpáleným voskem se tetelí, zajímavé je, jak je tady dole u chodníku rušnými hovory a skandováním zurčící ulice najednou klid a ticho.
Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna když začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost, tak určitě. Kdy tohle omílání stále stejných jmen skončí? Tancuje se a zpívá, třeba o husákových dětech. Vážně tohle máme zapotřebí? Letos se sice pořadatelé sváteční line-up snažili občerstvit, ale pořád málo. Chápu, že jde taky o popularitu, ale proč musí příštím generacím zpívat zasloužilí umělci? S veškerým respektem. Přijde mi, že to devalvuje důležité a silné projevy, jako například ten od novináře Filipa Titlbacha. Díky všem, co měli prsty v pozvání Pišty a Anety, na které si ještě počkám, i když teda přituhuje. Zejména odspodu. Čtyřpísňový blok za to stojí, živě Hlavolamy i závěrečný hit Do It All Again. Strašně dobře, že tam byli. Pro všechny. Verš „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes“ cinkne jako vždycky zatraceně nahlas. Sakra, tohle znám tak dobře.
Mířím pěšky nahoru do hoodu. Snažím se jít svižně, zima je tady, cesta z prosluněného Utrechtu rovnou pod vlhkou deku smogu je až příliš příkrá. V uších mi hraje už asi po padesáté v posledních dvou týdnech novinka britského producenta Duvala Timothyho, ta se taky velmi povedla. Nějak ho mám zafixovaného v londýnské jazzové a hiphopové scéně, což je v podstatě správně, ale teprve dneska jsem zjistil, že je podepsán hned pod čtyřmi věcmi Kendrickova posledního alba, včetně mé oblíbené Crown. Zajímavé souvislosti. Musím dávat větší pozor.
Dneska v osm večer zmíněné reminiscence z Utrechtu, Duval Timothy, Sault, Arleta, tyroneisaacstuart nebo Ami Dang. Hold Me.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.