Šejkr na doma: Francouzská edice

Pátek. Někdo nenávidí pondělky, jiný středy, mně vždycky přišlo, že se nejvíc blbne v pátek. Těžko říct čím to je. Možná tím, že se mě volné víkendy už dlouho netýkají, respektive ne ty pravidelné, o víkendech jsem pracoval už dávno před Full Moonem. Jediné štěstí, že je takhle hezky, hned jsou ty prázdné ulice trochu veselejší a to je dobře… Ovšem krátký výběr z dnešních zpráv mě vrací do reality, posuďte sami – „Češi skupují už i čípky“, „salám Čeřínek nabízel méně masa, než bylo uvedeno na obalu“ nebo moje oblíbená „Nejsou chmeloví brigádníci, pivo je v ohrožení“. Poslední hřebíček: „Ochranný svaz autorský vyplatil jednorázovou finanční pomoc skladatelům a textařům. Výše vyplacené částky není známá, stejně jako o jaké umělce jde“. Jak říkám, pátek. Čas vypnout a alespoň v rámci možností oslavit l‘art de vivre. Dneska je těch důvodů o něco víc – jedna bývalá studentka z Lille a autorka Full Moonu má totiž narozeniny. Všechno nejlepší, Janko!

Takže francouzská edice. Pár nových jmen z tamní scény by se našlo – například Modulator II jsem tu dával nedávno, čerstvý přírůstek labelu Stolen Body musím vidět živě, protože na tom albu něco je. Hodně vysoko řadím Tshegue. Konžsko-francouzskou dvojici jsem našel před nějakou dobou v programu Eurosoniku, abych pak jejich koncert tradičně nestihl. (Stejně jako loni na The Great Escape.) S každým novým trackem mě to rozčiluje víc a víc, zkuste loňské EP Telema nebo vlastně cokoli. Hutný, taneční groove, divoké africké rytmy, punk, garáž i hip hop. Navíc skvělé klipy, každý z nich je skoro jako film. A ne takový film jako Všechny moje lásky, o kterém jsem psal včera. Večer jsem si ho opravdu pustil a byla to chyba. Raději sáhněte po klasice, dnes pochopitelně francouzské. Serge Gainsbourg a Jean-Claude Vannier. Jean Gabin. La Horse.

Když francouzská edice, nemůže chybět recept. Ratatouille. (Původně ho měla dostat Janka k narozeninám, celou mísu, ale vypadá to, že se v nejbližší době nesejdeme.) Jasně, už to slyším, lečo po francouzsku. Pouze do jisté míry, přátelé, zkuste to, mám v něm pár vlastních úprav.

1 větší lilek

2 středně velké cukety (žluté nebo zelené)

2 zralá rajčata

2 velké červené papriky

1 plechovku loupaných rajčat

4 stroužky česneku

2 jarní cibulky

olivový olej

svazeček čerstvého rozmarýnu

snítka čerstvého tymiánu

čerstvě mletý pepř

sůl

tvrdší ovčí nebo kozí sýr

svěží bílé víno

Nakrájejte lilek, cukety, čerstvá rajčata a papriky na menší kostky, cibuli na kolečka a tři stroužky česneku na jemné plátky. Na olivovém oleji nechte ve středním hrnci dozlatova opéci nejprve lilek, pak i papriky, rajčata, cibuli a nakonec česnek i cuketu. Podlijte přibližně 1 dl bílého vína, nechte chvilku podusit a následně vše zalijte rajčaty z plechovky. Osolte, opepřete, promíchejte a poloodkryté půl hodiny pozvolna duste. Přibližně v polovině přidejte většinu čerstvého koření. Přebytečná šťáva z rajčat by se měla na konci odpařit, zelenina se bude tedy trochu opékat, čímž získá lepší chuť. Přidejte dvě lžíce studeného olivového oleje, zbylý rozdrcený stroužek česneku a pár lístků tymiánu a nasekaný rozmarýn. Podávejte horké ihned po stažení z ohně, doporučujeme zlehka posypat nějakým sušším ovčím nebo nejlépe kozím sýrem, tady už nebuďme dogmatičtí a vezměme klidně italské pecorino nebo provolone. (Kozí je lepší.) Francouzi k ratatouille pochopitelně jedí světlou bagetu, ale tmavý vícezrnný chléb se hodí stejně dobře. A svěží bílé víno? To je povinnost.