Šejkr na doma: Kam nejdříve?

„Jak můžu omezit koncerty, když žádné nejsou?“ Jedna z odpovědí na otázku k aktuální situaci, které jsme rozeslali domácím promotérům, pobavila i rozesmutněla. V posledních dnech mi přichází inzerce do květnového čísla Full Moonu, které zrovna doděláváme, a při pohledu na záplavu většinou podzimních termínů má člověk radost. Jenže někde tam vzadu hlodají pochybnosti – dopadne jich alespoň polovina? Dopadne vůbec něco? Pro promotéry je tahle situace nebývale složitá. Připravovat akce, o kterých nemáte jistotu, zda vůbec proběhnou, zda budou vůbec někoho zajímat, musí být frustrující.

Dopoledne jsem odpovídal na otázky studentky zabývající se českými hudebními médii, příjemný rozhovor, na koncerty jsme samozřejmě taky narazili. Uvědomil jsem si při tom věc, na kterou jsem zapomněl – dříve, a vlastně to není ani tak dlouho, jsme si v debatách s přáteli často říkali „jo, tak tuhle kapelu asi taky neuvidíme“ nebo případně „tihle do Evropy jen tak nepřijedou“. Ještě začátkem nultých let bylo na (pomyslném) wishlistu hodně jmen a za to, že se seznam povedlo minimalizovat, jsem rád. I když na něm pořád pár položek zbývá a další budou přibývat. A některá už se nesplní. To je v pořádku, jde mi o to, že není od věci si podobné pocity občas připomenout. Ne snad že bych na tu dobu nostalgicky vzpomínal nebo se do ní chtěl vracet, ale je třeba si přiznat, že jsme v posledních letech měli velké možnosti i štěstí v tom, kolik jsme toho viděli nebo mohli vidět. Asi každý z nás, vzhledem k množství akcí, které během roku absolvujeme, nutně některé odzíval, nesoustředil se. Strávil celý koncert na baru. Já tedy určitě. Dneska mi to přijde líto, což samozřejmě neznamená, že to neudělám znovu.

Aniž bych chtěl situaci zlehčovat, mohla by to být docela dobrá hra: Který koncert navštívíte jako první? Dnes nikdo neví, jak se bude situace vyvíjet, a kdy a jakým způsobem bude celé to uvolnění probíhat, ale zkusme to. Na co se těšíte? Osobně stále doufám v Besedu, Daughter nebo Black Country, New Road, ale taky se musím co nejdříve podívat na Dingo, kteří mi doposud unikali. V poslední době si je pouštím často a nový singl (benefit pro Punctum, mimochodem) je skvělý. A když jsme u toho wishlistu, Bad Brains – v téhle sestavě a formě – si už asi neužijeme, tak aspoň přes obrazovku. Ale pozor, v sedě se na to koukat nedá.