Včera to byly čtyři roky. Pamatuji si ten podvečer docela dobře, zdržel jsem se v kanclu a ve chvíli, kdy jsem téměř na odchodu, pípl další mail: Umřel Prince.
Včera to byly čtyři roky. Pamatuji si ten podvečer docela dobře, zdržel jsem se v kanclu a ve chvíli, kdy jsem téměř na odchodu, pípl další mail: Umřel Prince. U některých lidí se prostě nepředpokládá, že by se něco takového mohlo stát. Prince Rogers Nelson působil vždycky trochu jako mimozemšťan, nejen tím kolik hudby dokázal vyprodukovat, ale expresivitou, vyjadřováním, nelogickými kroky, bláznivinami nebo jen divným kukučem. Jak jako umřel? Prince? Kdyby nasedl do rakety a za pár dní poslal na sítě selfie ze surfování na prstenci Jupitera, překvapilo by mě to méně. Odchod domů se tehdy protáhl o několik hodin, hledal jsem detaily, pouštěl si staré koncerty a hlavně album Around the World in a Day.
Around the World in a Day je divná, těžko uchopitelná deska, ono také dělat prostředního v trojici s Purple Rain a Parade není žádná super pozice. Možná i proto mi byla vždycky sympatická. Purple Rain je klasika klasik a Parade miluju, ale k Around the World in a Day mám úplně jiný vztah. Bližší, pevnější. Pamatuji si spoustu detailů většiny skladeb, kdykoliv si desku pouštím, těším se na téměř neznatelné ševelivé šalala v titulní skladbě nebo na utopené freejazzové piano v America a mnoho podobných momentů. Strašně mě baví naprosto nesmyslná pozice sedmiminutové balady Condition of the Heart přesně v polovině první strany – mezi našláplými funkovými parádami Paisley Park a Raspberry Beret by podle všech pravidel měla zapadnout, ale stal se pravý opak. Září jako drahokam. Nikdo mi nevyvrátí, že při jejím meditativním klavírním intru myslel Prince na Alice Coltrane. A co taková Temptation – hutné psychedelické blues na závěr, s vyloženě metalovou kytarou, dronovými varhany a takovou vokální ekvilibristikou, že to je i na Prince moc? Around the World in a Day vyšla přesně před 35 lety, 22. dubna 1985.
Na Around the World in a Day najdeme taky Princův možná vůbec nejintimnější track Tamborine, dvouminutovou výživnou miniaturu věnovanou masturbaci, kterou nahrál ve studiu... sám. Což je taky zábavné – Around the World in a Day je deskou, kde hraje jeho kapela The Revolution zřejmě nejvýraznější roli v celé jeho široké diskografii, na které se podílelo x dalších lidí, takže kde se tu bere tahle nadmíru osobní písnička? Prince se u toho nápadu musel královsky bavit. A když jsme u The Revolution, těžko hledat v osmdesátých letech lepší doprovodnou kapelu, těžko hledat v té době lepší příklad rasově i genderově vyrovnanějšího souboru. Around the World in a Day bývá obecně vnímáno jako „Princeův Sgt. Pepper“, ale to je špatně. S majstrštykem od The Beatles totiž patří na stejnou polici. Kolem světa právě dnes, okamžitě.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.