Šejkr na doma: Nepříjemný doušek?

Dubnové číslo v tiskárně, kupodivu to jde i v distančním módu, i když to zdaleka není taková zábava. A dost možná za chvíli nebude o čem psát, posouvají se nejen koncerty, turné nebo festivaly, ale rovnou i desky, tedy některé. Tématu květnového vydání se to naštěstí netýká, ale co bude dál, to se teprve uvidí. Vlastně je to vůbec celé zvláštní, kdyby to nebyla tak vážná věc, tak by si člověk řekl, že je to zábavné, jak rychle jsme si na ten volnoběh, na to bezčasí okolo zvykli. Až je z toho jednomu nepříjemně. Zpátky k práci, malý teaser, tedy až na květen, stejně to zapomenete – v rámci titulního tématu přespříštího čísla budeme řešit mj. nejlepší dvojalba podle Full Moonu. Jedno z těch, které tam nemohou chybět, mělo včera výročí.

O Bitches Brew už toho bylo napsáno spousta, i když ve své době sklízelo rozpačité kritiky. Pro mnoho fanoušků i odborníků byl futuristický most, který Miles Davis vystavěl mezi jazzem, funkem a rockem, příliš vratký a nebezpečný. Deska zní dodnes jako z jiného světa, i padesát let po vydání. Za zmínku stojí i příběh výtvarníka, který vytvořil obal alba. Němec židovského původu Mati Klarwein byl synem operní zpěvačky a architekta z okruhu Bauhausu, na protest proti eskalujícímu nepřátelství mezi Židy a Araby na Blízkém východě přijal arabské jméno Abdul a za svého duchovního otce považoval Salvatora Dalího. V jeho obrazech se mísí mystika, východní učení i psychedelika, práci na obalu Bitches Brew prý doprovázely mnohahodinové noční telefonické rozhovory s Davisem, během kterých si pouštěli ukázky nahrávání. Hudba Milese Davise utvářela vnímání mnohých, před několika lety jsme mu ostatně věnovali celé číslo. Uznáním k němu se netají ani Algiers, kteří se nedávno připomněli nejen jedním z mnoha streamů, ale hned dvěma mixy. Ten pro FACT magazín je vyloženě experimentální, složený z neznámých jmen (tipuji Ryana), druhý, který vydali na Spotify, má na svědomí kytarista Lee a je složený z toho, co poslouchali v dodávce při posledním evropském turné. Evidentně nemáme společného jen Davise, konečně někdo docenil jeden z nejlepších coverů všech dob. (A film Fish Tank, kde hraje píseň poměrně zásadní roli, taky není k zahození.)

„Kdykoliv se změní klima, tak to změní celej váš přístup k určitý věci, a tak muzikant hraje jinak. Zvláště když před něj nic nepostavíte,“ říká Davis o nahrávání Bitches Brew ve své náramné biografii. Nebude to jen případ hudebníků, klima a okolí ovlivňuje každého z nás. Zajímavé je, jak je současná atmosféra ve městě zdánlivě nevinná, jak se de facto nic zvláštního neděje. Což samozřejmě není pravda, ale stejně panuje zvláštní klid, který v kombinaci s přívětivým počasím (i přes drastickou změnu teploty) vytváří dojem jakéhosi podivného pokoje. Jen se opatrně a stále častěji objevují náznaky odborníků, že šití roušek je sice pěkný národní sport, ale zásadní ve smyslu zdravotním není. Myšleno třeba v rámci procházek venku. Nepříjemný doušek? Možná, ale přijdou jiné, těžší. Nejhorší jsou ty nevinní, co říkáte, pane Metnare? Nezbývá, než si spolu s Hüsker Dü popřát, aby to už bylo.