Aktuální situace lidi motivuje k různým věcem, třeba k účasti v samozvané pořádkové službě – facebooková skupina Idioti bez roušek čítá více než 3 200 členů. Spotify, bonzování, povahy.
Jaké sledujete Spotify playlisty? Těsně před vypuknutím karantény jsme na širší redakční poradě Full Moonu debatovali o mnoha věcech, jednou z nich byly možné recenze tematických playlistů. Čím dál víc nad tím přemýšlím, otázka je, jakou formu tomu dát a kde takové texty umístit. Má smysl psát s měsíčním zpožděním o něčem tak proměnlivém? O něčem tak úzce svázaném s momentální náladou, situací, kouzlem okamžiku?
O bájném vlivu Spotify playlistů se vypráví legendy, někteří hudebníci se předhání ve snaze se do nich dostat, předávají se různé zaručené recepty, jak toho dosáhnout. Otázkou je, co by se pak mělo stát? Když vzpomeneme našeho dné, tak tomu umístění v playlistech jednoznačně pomohlo, ale je to už pár let a od té doby i tahle sféra je úplně jinde. Nedávno se mi dostal do ruky seznam kurátorů Spotify playlistů, navázaných na velmi široký pojem indie scéna. Čítá tisíc (!!!) položek, mezi tvůrci jsou známá jména nebo osoby zastupující známá média, případně agentury. Zajímavé čtení, ale pořád musíme mít na mysli, že za těmi klíčovými playlisty stejně stojí šikovně naprogramované generátory. Občas si představuji, jaképak asi mají zadání, podle jakých návodných hesel se orientují. Jak mají působit? Například já při vstupu do nákupních center naprosto vypínám mozek a přestávám vnímat hudbu. A když jsme u toho – pátrá někdo po playlistech k dnešní pohnuté době? Stay the fuckin’ home O.S.T.? Nebo Jak se nezbláznit mezi čtyřmi stěnami, vol. 26?
Aktuální situace lidi motivuje k různým věcem, někoho třeba k aktivní účasti v samozvané pořádkové službě – česká facebooková skupina Idioti bez roušek čítá více než 3 200 členů, jejím cílem je fotit lidi, které nachytají na ulici bez roušky. O důvodech se můžeme jen dohadovat, stejně jako o tom, nakolik je jejich počínání zákonné, podstatné je, že bonzování je v české povaze tak zakořeněné, že se ho asi nikdy nezbavíme. Raději zpátky k hudbě, při zadání hesla „quarantine“ do vyhledávače na Spotify na nás vyskočí obrovské množství playlistů s více či méně vtipnými a objevnými názvy. V týmu našeho oblíbeného festivalu Le Guess Who? přišli s třeskutě nazvaným playlistem Infection Grooves, který mohu doporučit. Všechny odkazy v tomhle Šejkru pochází odtamtud, každý pátek vychází nový díl, předchozí vydání se archivují na profilu festivalu. Pokud někam za neznámými jmény, tak sem. A když jsme u playlistů, vzpomněl jsem si na letošní Eurosonic. Stavil jsem se na rychlou večeři v groningenském Harbour Café, místní bitterballen jako vždy v pořádku, ale nesnesitelně vlezlá instrumentální hudba se vydržet nedala. Hodil jsem to do sebe co nejrychleji a než jsem se při placení zeptal, co to proboha bylo, zahlédl jsem tablet s otevřeným Spotify: Restaurant Mood vol. 2. Tolik k relevanci některých playlistů.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.