Přímou úměrou k tomu, jak přibývá hodin a dnů karantény, se objevuje na síti čím dál víc návodů, jak přežít na omezeném prostoru, čím se zaměstnat nebo zabavit.
Začalo jaro. Hned se z toho okna bude koukat lépe, co říkáte? Přímou úměrou k tomu, jak přibývá hodin a dnů karantény, se objevuje na síti čím dál víc návodů, jak přežít na omezeném prostoru, čím se zaměstnat nebo zabavit. Občas je to docela úsměvné, nicméně něco člověk opravdu dělat musí a sledovat vzrůstající počet nakažených a další zprávy podobného druhu nemusí být nejlepší cesta k jasné mysli. Například takový George R. R. Martin prohlásil, že když nikam nemůže, tak alespoň dopíše další díl ságy Hry o trůny. Jásání by bylo na místě, kdyby zmíněné Vichry zimy nepsal přibližně deset let, a hlavně – pořád ještě to není konec.
Podobných reedic jeho starší tvorby vychází v posledních letech víc, na sklonku loňského roku vydal osvícený label Glitterbeat společné album Flash of the Spirit se skupinou Farafina z Burkiny Faso. To vyšlo původně v roce 1988 a produkovala ho známá dvojice Daniel Lanois a Brian Eno, kteří se do studia dostavili krátce poté, co dokončili práce na desce Joshua Tree. Jon Hassell je aktivní dodnes, o předloňském albu Listening to Pictures (Pentimento Volume One) jsme psali i ve Full Moonu a jeho na poslední chvíli zrušený koncert byl možná jediným zklamáním loňského ročníku Primavera Sound. Právě Hassellova hudba a třeba i jeho částečných následovníků 75 Dolar Bill je ideálním soundtrackem k pomalu ubíhajícím minutám a hodinám. Sice to není o veselých a jasných refrénech, ale jde o jakýsi přirozený zvukový design, který vykazuje uklidňující účinky. I když asi ne pro každého. Jisté je, že kolem vás jen tak neprošumí.
Dneska dáváme pouze linky na Bandcamp, a to naprosto záměrně. Provozovatel oblíbené streamingové služby se totiž dnes vzdává většiny svých příjmů z prodeje a tak téměř veškeré peníze, které tam dnes utratíte, jdou rovnou hudebníkům. Pár tipů? Nový soundtrack Warrena Ellise k filmu This Train I Ride (v programu letošního ročníku festivalu Jeden svět), který je labelem Invada uvolněný před pozdně dubnovým vydáním pouze na dnešní den, parádní nová deska Black Tar Jesus, kompilace nevydaných tracků od labelu Sacred Bones anebo dnes vydaná nahrávka ghanské skupiny Onipa, usídlené v Londýně – že by další sousto pro Heartnoize? Podpořte, koho chcete, aspoň na jednu desku máme snad každý. A kdyby snad někdo stále nevěděl, co jiného na práci, úklid k tomuhle období taky patří. Tady je pár tipů na to, jak si udělat doma pořádek. Zítra si dáme zase nějaký recept, začalo jaro.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.