Spolek vyšeptalých thrashových důchodců (Voivod)

Doba, kdy kanadští „thrash artoví“ Voivod experimentovali, skončila tak před dvaceti lety. Výraz kapely je dnes zakonzervovaný v podobě z přelomu 80. a 90. let, naposledy oprášené na začátku tisíciletí tvůrčím mozkem kapely, kytaristou Piggym (1959–2005), který krátce nato zemřel na rakovinu. Přesto nová deska žádnou tragédií není.

Voivod na rozdíl od jiných thrashovek nemůžou hrát na retro feeling: klasici hard sci-fi jako Isaac Asimov nebo Ray Bradbury, z jejichž odkazu stále vycházejí texty i vizuál kapely, cool asi nikdy nebudou. „Marťani“ však mají tu výhodu, že stojí na chytře dávkové agresivitě a ne na anaboliky vyhoněné postpubertální nasranosti. Nejpozději po EP Post Society (2016) bylo navíc jasné, že jedinečná studená fúze postpunkových nálad, art a progrocku a thrashe svého stvořitele přežije. O generaci mladší Daniel Mongrain byl s duchem Voivod srostlý, už když k nim vzhlížel jako člen deathových Martyr. Piggyho šikovně cituje a ve skrytých detailech obohacuje skladby o vlastní nápady. Zřejmě poprvé jsou na albu Voivod slyšet vkusně zaranžované akustické kytary nebo smyčcová crescenda.

Při poslechu The Wake člověka ani nenapadne, že „Piggy to dělal líp“ nebo že jde o spolek vyšeptalých thrashových důchodců. K něčemu tak nečekanému, jako byly kruté pokusy Marťanů na vzorcích Fear Factory (tedy alba Negatron a Phobos), sice nejspíš už nikdy nedojde, ale vlastně ani nemusí. Pro Kanaďany, kteří tupému thrashi kdysi v osmdesátkách proti jeho vůli implantovali (pozitronový) mozek, nepředstavuje ani stárnutí nic víc než drobný technický problém.