Štastnej chlápek Walter Trout

Jste jedno z nevýraznějších jmen bluesové kytary, hrajete s Johnem Leem Hookerem, Big Mama Thorton nebo Johnem Mayallem, slušnou kariéru máte i sólově. Zpočátku žijete nezřízeně, časem se ale přece jen trochu zklidníte a muzikantský život šlape dál. A pak přijde facka. Přesněji rána na solar a k tomu pár kopanců. Selhání jater. A od smrti vás zachrání jen transplantace. Tohle je životní příběh Waltera Trouta, který do pražského Paláce Akropolis zamířil ve formě. Skoro až nečekaně vynikající formě.

Pravda, vyšlo to až na na několikátý pokus. Termín se kvůli covidu několikrát posouval, z původně dvou avizovaných (ten druhý se měl konat v Uherském Brodě) zůstal jen jeden, zato velmi výstižný. Bluesových a bluesrockých koncertů jsem už pár viděl, ale tenhle byl s přehledem největší „odvaz“. Hlasité, zvukově brutální a strhující.

Drobnou nápovědou byla už půlhodinka vyhrazená formaci Woodstock Barbie. O maďarské čtveřici je v posledních letech docela slyšet – a oprávněně. Jejich muzika je naživo lákavou směsí blues a hard rocku zahalená do neprostupné stonerové mlhy, která byla na některých místech skutečně „heavy“. Na deskách jsou Woodstock Barbie fajn, ale přeci jen trochu naleštění. Jejich aktuální koncertní projev ale staví jejich muziku do mnohem zajímavějších perspektiv. Hojně se hrálo z aktuálního EP Witch Dice, a pokud je tohle další směřování skupiny, jsem ještě zvědavější.

Waltera Trouta jsem viděl před pěti, možná šesti lety v Olomouci. Tehdy tam hrál s početnější kapelou a byl to v zásadě standardně střižený bluesrockový koncert s příjemnou energií. Čekal jsem tedy něco podobného, jenže za ty roky se ledacos změnilo. Trouta doprovázela čtveřice hráčů se vzhledem drsných jižanských řidičů kamionu a jako by vlila dvaasedmdesátiletému hudebníkovi do žil novou krev. Ta byla nečekaně dravá, špinavá, drsná, ale zároveň dokázala zvolnit a najít v sobě ono bluesové zklidnění, např. v poctě B. B. Kingovi nebo naopak ve skladbě, kterou Trout věnoval své manželce.

Do paměti se ale nejvíce zapsaly ty nesmírně energické pasáže. Trout byl bezprostřední, řádivý a do hloubky duše šťastný. Aby ne. V těchto dnech slavil devět let od svého návratu do života a je na něm vidět, jak moc si to užívá s každým rokem navíc víc a víc. Štastnej chlápek, tenhle Walter Trout.