Stejně není cesty zpět (Burning Steps)

Je těžký napsat pár slov o první velký desce kapely, ve který hrajou vaši bejvalý spolužáci a známý, o desce, která vyšla na labelu dalšího známýho. Zdenda "abysteseneposralivyčuriní" Tchichiman na svý značce Tchichimania Records vydal album původně mosteckejch hajzlů Burning Steps. Jmenuje se Way Out a je dobrá (logo labelu pouze v insertu - bod navíc).

Možná plánovaně, možná ne, má koncept útěku z místa, kde to máte vlastně rádi, ale ve skutečnosti chcete žít jinde. Navzdory optimistickýmu začátku s titulní skladbou, teplýmu závanu větru a javorovýho listí, kdy odněkud z Kanady slyšim riffy Propagandhi, netušim, jakou má deska náladu. Něco je víc posi, něco míň. Jedná se o hudbu, ve který se málokterá česká kapela umí pohybovat. Baví mě to moc a bavilo mě to vždycky. Od zběsilýho a chaotickýho metalickýho hardcoru (s blast beatama a všema těma posledníma soudnýma dnama, co k tomu patřej), přes personální změny (nosný prvek - basákův vokál à la Fred Durst) až na melodičtější hřiště. Kombinace melodickýho hardcoru a pop/punkovýho pohodičkovýho bláznění hořícím krokům sluší.

Vlak mi sice ujel, ale nový aranže Last Train osvěžily, proto může přijít další track Fuck the Pigs o ztrátě vlastních postojů. Jaký jsme byli před deseti lety? A jaký budem za dalších deset? Pročež následuje jedna z nejpopovějších skladeb Another Fallen Hero, která zároveň pořád zní dostatečně tvrdě.

B strana pokračuje ve střídání tempa a začíná klipovou Need for Speed s výborným rokenrolovým sólem. Uklidníme se s I Won´t Let You Down a následující instrumentálkou Leaving Ghost Town, která nápadně připomíná starší song Walking in Circles. A pak ještě zakončení v podobě No Way Out se starým dobrým chillem v duchu The Clash, období od Sandinisty! dál.

Na Way Out je slyšet všechno, o čem jsme s Vojtou a Jeníkem prokecali hodiny. Refused, Hot Water Music, Bad Religion, Set Your Goals a mnoho dalšího. Řeči se vedly a inspirace přicházely. A verdikt? Prostě rokenrol! Dlouho jsem neslyšel tak dobře poskládanou tuzemskou desku. Doufám, že zůstanou tam, kde bych je chtěl slyšet i dál. Dál od rádiovýho rocku.