Švejkovský hyperrealismus (Jan Šafránek)

Filozof undergroundu Egon Bondy o malířském stylu královéhradeckého rodáka Jana Šafránka kdysi napsal, že jde o „švejkovský hyperrealismus“. Vystihl to možná daleko líp než fundovaní historici umění, pomocí svých krkolomných škatulek, jimiž se občas snaží uchopit jeho solitérní a těžko zařaditelnou tvorbu na hranici naivního umění a akademické malby s výraznou barevností.

Jan Šafránek získal malířskou praxi již za reálného socialismu jako propagační výtvarník Kina Jas (dnes artové Bio Central), kde ručně maloval velké nástěnné poutače k filmům. Později odešel do Prahy, kde se stal součástí disentu a následně podepsal Chartu 77. V roce 1979 byl donucen z politických důvodů emigrovat do Rakouska, kde začal studovat Akademii užitého umění ve Vídni. Postupně procestoval mnoho zemí světa od Nového Zélandu, přes USA a Mexiko po státy Jižní Ameriky a Tichomoří. Nakonec se usadil v Austrálii. Dnes pendluje mezi Českem a Rakouskem. Tím si získal pověst malujícího světoběžníka, zachycujícího efemérní okamžiky z cest do jiných kultur.

Aktuální výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové s názvem Kavárna Kubišta (podle známého obrazu českého kubisty Bohumila Kubišty) prezentuje průřez jeho celoživotní tvorbou. V ní se zaměřoval převážně na zobrazování jakýchsi mikropříběhů, plných svérázných postav a nereálně reálných situací. Zároveň v jeho tvorbě lze najít stylistické parafráze a inspiraci italskou renesancí, holandskými mistry nebo slavnými obrazy a autory modernismu jako Magritte, Manet nebo Dalí, které humoristicky dotahuje a zároveň pop artově paroduje. Vytváří tak novodobou vizuální grotesku plnou drobných detailů a absurdních situací, které se jen tak neokoukají.