Takaši Hiraide - Kočičí host

Nic víc než vzpomínky na jednu obyčejnou kočku? Nenechte se ošálit zdánlivě banálním příběhem s takřka nulovým dějem. Takaši Hiraide je mistr nevyřčeného. Těžko si představit, že by takhle kdy dokázal psát západní autor. Vychází z filozofického přístupu wabi-sabi, ve zkratce jde o umění najít smysl v nedokonalosti, krásu v nedostacích, klid v bouři, trvalost v odcházejícím. Nebo trochu jinak a ještě klišovitěji řečeno – užívat si maličkostí a jednoduchosti. Snadno to jen zní. Za vší lehkostí najdete velké úsilí a dřinu. Zeptejte se čajového mistra, jak dlouhou vám potrvá, než uvaříte svůj první dobrý čaj, a on s úsměvem odvětí, že tak zhruba dvacet let.

V japonské poezii znamenalo wabi smutný, opuštěný a osamělý. Hiraide říká: ano, smutní, osamělí a opuštění, ale to přece neznamená, že zlomení a bez víry. Skuteční buddhističtí mistři vás nakonec naučí uvědomit si, že je ve skutečnosti nepotřebujete. Mysl si užívá okamžiku, odstraňuje zbytečné. Žánr šišósecu také dovoluje pouze vlastní pocity a zážitky, zakazuje si cokoliv vymýšlet. Autentičnost tu je vším. To, že je Kočičí host i určitou úvahou nad velkými změnami v Japonsku po smrti císaře Hirohita, se k vám dostává jakoby mimochodem.

Nevěřím na to, že každý člověk má v životě nějaký úkol. Spousta lidí prostě jen žije své životy, více nebo méně šťastně a pak umře. Mít úkol zní jako skvělá věc. „Já už mám splněno, bude mi čtyřicet, mám práci, rodinu a dvě děti,“ řekla mi nedávno jedna známá. Co na to odpovědět, když člověk nechce být zlý? „Můj úkol je psát věci, který zažívám, a když tím někomu pomůžu, má to svůj smysl,“ řekl další. Tomuhle bych rád věřil, ale popravdě – změnilo vás něco, co vám někdo řekl? Donutilo přemýšlet, jasně, ale vyloženě změnilo? Přečíst si něco chytrého a sebevíc trefného je k ničemu, pokud na to nejste připravený. Šance, že to vyjde, je minimální, přiznejme si, že většinou se prostě míjíme. Vtipně odpovídáme, moudře komentujeme, udržujeme takovou tu hodnotou konverzaci.

Vážně nevím, jestli se s Hiraidem střetnete, ale měli byste to zkusit. Nemluví jen proto, aby něco řekl. Poslouchejte ho stejně. Uslyšíte třeba to, že má smysl být laskavý, mít soucit a trpělivost. Když vám nejde pouze o to zlepšit si karmu a využít příležitostí, když nic na oplátku nechcete, vrátí se vám to. Někdy ještě ten den, někdy za dvacet let. Třeba nebudete ukázkově štastní, ale zvládnete žít ve světě pomíjivosti bez přehnané sebelítosti. A to není zrovna málo.