#TBT: Roni Size formuje

Co nabídnou dnešnímu posluchači New Forms dvacet let od svého vzniku, když po roce už je jakýkoliv singl téměř nehratelný a pět let stará deska vykopávka? Posaďte se, milé děti, připalte brko prapradědečkovi, jehla na vinylu vypráví.

New Forms zjeví minulost těsně před devastujícím dopadem neurofunkového meteoritu. Ne že by tehdy neexistovaly temné dramy, k současné agresivitě ale měly daleko. Celých pět let před prvním Let It Roll předvádí Roni Size blízkost drum and bassu příbuzným žánrům. Jazzovou nespoutanost vyjadřují hravé basy, lehké, ale čisté junglové breakbeaty a občasné zatroubení prehistorických žesťů. Podobnou atmosféru se o devět let později pokusí do d'n'b vrátit DJ Fresh s deskou Escape from Planet Monday, je ale natolik úspěšný, že se raději pustí do produkce EDM.

Když tracky zpomalíte, dostanete hip hop. To sice tvrdím o d'n'b obecně, ale pochopitelně nejde o plošnou superpravdu. New Forms lze ověřit i experimentálně – poloviční tempo a už chybí jen MC.

Oproti současným dramům je atmosféra relaxační a nabízí pocity, jaké bychom dnes jen těžko hledali. Jde o jisté bezčasí, nepřítomnost, ale spíše spirituální a příjemnou než o taneční nostalgii moderních liquidů nebo zpupnou ostrakizaci soudobého neura. O jumpupovém záchvatu nemluvě. Nasnadě je otázka, jak takovou atmosféru přenese Roni Size do klubu? Je aktivní jako dj a má to vůbec smysl? Není už dávno za zenitem?

Není. Ne že by byla nouze o djs, kteří prostě znějí staře, ale Roni Size tiskne desky z roztaveného kamene mudrců a naživo je roztáčí ostřeji než dj z Bulánků. Jungle v Praze není slyšet tak často jako v Bristolu a je to škoda – člověk pochopí, z čeho pramení úspěch dramů, a ráno si vybaví leda smíchané šmouhy a záblesky světel.