Terapie hlukem (Swans)

Dvacátý pátý květen roku 2023 postavil nejednoho hudebního fanouška před nelehkou volbu. V nabitý den totiž hráli nejen Boris v Brně, ale také Bohren & der Club of Gore v Bratislavě a Swans v Žilině. Kdo navštívil třetí jmenované, tomu se dostalo nezapomenutelného hlukového rituálu v atmosférou kypící Nové synagoze, a to díky pořádajícímu kolektivu Hviezdne noci.

Experimentující „dítě“ americké no wave vlny Swans se v rámci momentálně probíhajícího evropského turné nachází v jakémsi rozkročení. Jednou nohou stojí ve svém předešlém albu leaving meaning. (2019), s nímž se pojící koncerty zhatil covid, a druhou nakračuje vstříc albu The Beggar (2023), se kterým bude svět objíždět na podzim. Zaznívají tedy skladby z obou desek a dochází k přetavování jedné etapy ve druhou. Role předskokana se navíc ujal Norman Westberg, jenž byl ve Swans mnoho let kytaristou. Jeho sólová show se nesla v duchu subtilní, ambientní a lehce psychedelické improvizace na elektrickou kytaru.

V naprostém kontrastu pak byla jen stěží uvěřitelná hlasitost Swans, kterou nelze nezmínit, jednalo se totiž o klíčový prvek celého vystoupení. Legendy, jimiž je tato kapela obestřena, nelžou – Swans vztyčují monument nebývale intenzivního zvuku, jímž převyšují leckterý noiseový projekt. Přímo před podiem to byla zkušenost vyloženě fyzická, basovými frekvencemi mi celé tělo vibrovalo a oblečení se třepotalo v poryvech hluku.

Zkraje Michael Gira pokojně vybrnkával repetitivní a zádumčivý motiv na elektroakustickou kytaru, k čemuž se postupně jeden po druhém přidávali další členové. S každým z nich se hlasitost zvyšovala a její strop se při společném hřmění šestice muzikantů nacházel daleko výš než střecha synagogy. A to nejednou. Basová kytara hromově duněla, dva lap steely nekompromisně ječely a cyklické melodie kytary a kláves jdoucí ruku v ruce se skálopevnou přesností bicích uvrhovaly přítomné bezmála do transu.

fotogalerie z koncertu tady

Celý obřad se odehrával pod taktovkou Michaela Giry, nesmlouvavého dirigenta. Gesty rukou korigoval začátky i konce pasáží jednotlivých skladeb, ukazoval, kdy se má který nástroj přidat, ale také káral, když byl s některým ze svých kolegů nespokojen. Přísným „Go away!“ též jasně naznačil odchod posluchači, který si kousek koncertu nahrával na telefon. Nejhlasitější a nejchaotičtější část běsnění pak Giru zvedla ze židle, na níž jinak trávil zbytek času, a přiměla ho k bezuzdným tanečním kreacím a zaříkávání publika pohyby rukou.

Jakkoli byl koncert nelehkou zkušeností, přesto, nebo právě proto, měl očistný účinek, který nemůže poslech z desky nikdy nahradit. Kdo tam nebyl, nemusí smutnit, na podzim se Swans objeví v Praze. A zážitek to bude nepochybně intenzivní.