U příležitosti vydání remixového alba Shaken Up bylo jako by mimochodem zmíněno, že žádné další album už nebude.
Na oko kontroverze s trochou pozlátka a hudební show působící jako pořádná dávka hypnotik. Takový byl koncert The Knife na Colours of Ostrava v roce 2013. Nyní turné Shaking the Habitual pomalu končí a spolu s ním mizí i možnost vidět jejich představení naživo.
Švédská dvojice totiž po patnácti letech zavírá krám. U příležitosti vydání remixového alba Shaken Up bylo jako by mimochodem zmíněno, že žádné další album už nebude. Pravdou je, že to není nijak šokující zpráva. Od The Knife se (vzhledem k dalším projektům obou aktérů) vlastně nic nečekalo, byli však pozoruhodným přínosem do hudebních a performančních vod.
Do celosvětového povědomí se dostali díky coveru Heartbeats, původně kytarovky od Josého Gonzáleze, který rozhodně stojí za to. V rodném Švédsku vyhráli mnoho hudebních cen, osobně si pro ně ale (na protest, samozřejmě) nepřišli. Tajemný pel okolo tělesa udržuje i jejich nulová komunikace s médii – a když už náhodou k nějaké dojde, je to například kvůli tomu, aby oznámili, že končí. Tak to má být.
Jak bylo řečeno, sourozenci Karin Dreijer Andersson a Olaf Dreijer mají kromě projektu The Knife plné ruce práce i jinde. Karin vystupuje pod pseudonymem Fever Ray, vydala sólové album a rozhodně byste měli dát šanci alespoň songům Keep the Streets Empty a Concrete Walls. Její bratr vydal několik EPs pod jménem Oni Ayhun. Ať spolu či sólově, jejich rukopis plný tajemna je stále znát – ostatně se není čemu divit, mezi své vlivy uvádějí režiséra Davida Lynche, film Doom anebo korejskou scénu.
Nezbývá než doufat, že dvojice bude tvořit alespoň sólově a že neztratí nic ze své „atmosféry“. Třeba se jednou k nálepce The Knife zase vrátí...
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.