Ve festivalovém stanu předvedla svůj program Justin Lavash, klub Soul rozduněl experimentální hip hop Kyklos Galaktikos a do tajemných zvukových dálek zavítali Manon meurt.
Předposlední den festivalu odpíchli dost netradičně už kolem desáté dopoledne hardcoreoví Depakine Chrono přímo ve foyer domu kultury. Pořádně nakopávací start byl jen jednou z mnoha položek doprovodného programu. Hudební složku letos kurátorsky zaštítil Pavel Klusák a nutno uznat, že oproti loňsku vystřelila o několik pater nahoru. Ve festivalovém stanu předvedl svůj program Justin Lavash, klub Soul rozduněl experimentální hip hop Kyklos Galaktikos a do tajemných zvukových dálek zavítali Manon meurt.
Muzika nabídla i pozoruhodné novinky. V kostele Povýšení svatého Kříže se představily hned dvě legendy naráz - Vladimír Kokolia a Oldřich Janota, když Kokolia uvedl texty Dunaje coby slam poetry. Den před nimi pod Reynkovou grafikou zexperimentovali Ivan Palacký a Burkhard Stangl, akce v Jihlavě naprosto nevídaná. Na festivalu nechyběl ani Martin Evžen Kyšperský se surreálným projektem výměny snů, kdy jste si na určitou dobu zamluvili místo pro svůj vlastní mikrokoncert, na němž se vám dostalo písně a Martinova snu. Zároveň jste se mohli podělit o ten svůj. Hudba na večírku k plnoletosti MFDF měla nejlepší dramaturgii za několik let zpátky a možná vůbec.
V pondělí by byla chyba nenavštívit Master Class velikána experimentálního filmu Petera Tscherkasskyho. Poslouchat jeho interpretaci a postup prací na snímku Instructions for a Light and Sound Machine, to se nezapomíná, zvláště když diskutoval s Kidlatem Tahimikem, dalším významným režisérským hostem festivalu.
Tschserkassky zároveň uvedl svůj film závěrečné sekce Fascinace – továrna, která obsahovala industriálně experimentální snímky od začátku století. Němé filmy byly oživeny živým klavírním doprovodem, ale možná by byly vhodnější doprovody odkázané na Pratellu, zejména vyloženě futuristické Mechanické principy plné blízkých záběrů na bezpočet odzbrojujících systémů ozubených kol, táhel a pístů.
Taky byl na programu žádaný snímek Česká pivní válka, poletující v problematice identity a pivní kultury mezi velkokorporátním pivním obchodem a homebreweringem, snad až trestuhodně opomíjející střední kategorii regionálních pivovarů. Ve finále šlo ale o příjemný odpočinkový film plný svébytných postav.
Tento den uzavřelo slavnostní ukončení festivalu. To ale neznamená jeho konec. Posledních čtyřiadvacet hodin nabízí zajímavé reprízy, shrnutí a nesoutěžní filmy, které má rozhodně
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.