Ve čtvrtek byl slavnostně zahájen 18. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Od dobré úrody a úspěšné loňské sklizně se posouvá na pole industriální. Továrna.
Ve čtvrtek byl slavnostně zahájen 18. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Festival letos slaví svou plnoletost, i když důkaz své soběstačnosti dal už dávno. Jelikož se poslední léta každý ročník váže s jistou symbolikou, je tomu tak i letos. Od dobré úrody a úspěšné loňské sklizně se posouvá na pole industriální. Letošním tématem festivalu je továrna. Továrna na sny.
Ji.hlava, tedy zevšeobecnělá značka Mezinárodního filmového festivalu dokumentárních filmů, je výjimečná svým rozptýlením po hlavním městě Českomoravské vrchoviny a změnou ulic v kulturně živá místa. Přispívá k tomu i výzdoba města stylizovaným a s grafikou korespondujícím landartem. O ten se letos jako tradičně postaral Juraj Horváth. Výzdoba města vždy disponuje jistou interaktivitou. Letos je hlavní dominantou továrna, do jejíž věže se dostanete pouze pokud vykonáte aktivní výstup po strmém žebříku, tedy – musíte vykonat práci. Jinak se ale zdá, že je letošní výtvarná stránka překvapivě pasivní. Továrna je opuštěná. Její ruch zanikl. Další místa zdobí industriální střechy, průzory a komíny. Jak už tradice velí, všechny jsou propojeny bílou, kroutící se vápennou linií. Ta působí jako zamotaná kabeláž, dodávající do míst nezbytnou energii festivalu – návštěvníky.
První „neoficiální“ a trochu utajenou projekcí byl film Absolventi: svoboda není zadarmo. Subjektivně laděná prvotina Tomáše Krupy ukazuje životní rozčarování tří absolventů uměleckých škol. Přestože mikrofon je v záběru víc než dost a dramatizující hudba se opakuje až do zbláznění, funguje přesvědčivě a byl příjemným startem. Pousmání budící prvotní naivita hlavních protagonistů je vykoupena postupným procesem sebepoznání, byť bez velkých šťastných konců. Absolventi je film o pochybách a nejistotě. O velkých snech a malých životech.
Po slavnostním zahájení s projekcí Konkurzu na rodiče představili pořadatelé první hudební vložku – Murder Bear Doug, tedy celá půlkapela post-hudba a Aid Kid. Dunivá nálož coby dlouhá trojtečka za prvním dnem a příprava na poctivý dokumentární maraton.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.