Továrna na dokumenty: MFDF (pošesté)

Poslední den festivalu nabídl plnohodnotný filmový program. Kromě neodvysílaných filmů se pořadatelé rozhodli zařadit i všechny vítězné snímky, což se ukázalo jako výborný tah, jak udělat z posledního dne festivalu divácky nabitý závěr. V minulosti totiž zaplnění sálů v závěrečném dni rozhodně nebývalo pravidlem. Škoda jen, že úplně poslední filmy – Století Miroslava Zikmunda a Trabantem na konec světa, byly pro svou atraktivitu umístěny do příliš malých sálů.

Nejlepší dokument v celosvětové sekci vyhrál celovečerní debut Anne Roussillo. A jelikož šlo o debut, podařilo se mu shrábnout i novou cenu pro nejlepší prvotinu První světla. Já jsem lid sleduje revoluční dění v Egyptě z pohledu obyvatel a konkrétně jedné rodiny z malé vsi na jihu země. Jak vypadá jedna z největších revolucí nedávných let z televizních obrazovek uprostřed polí? Jak se vyrovnat s nezralou demokracií během mletí mouky a obdělávání půdy? A má to vlastně nějaký smysl?

Pomyslný souboj o nejlepší experimentální dokument vyhrála Deborah Stratman s filmem Napadený obvod. Jediný záběr, pokřivené zvuky. Paranoia plížící se skrze ulici do zvukového studia, kde se právě plně věnují výrobě ruchů do hraného filmu. Nahlížíme do kuchyně totální kontroly nad něčím, co nám přijde samozřejmé a přirozené. Co se odehrává nahodile a co je pod taktovkou někoho jiného? Film o paranoii věnovaný Edwardu Snowdenovi.

Ranní program nabídl dílnu Pavla Klusáka a jeho rozpracovaný knižní projekt Minimalisté. Během práce na této knize Klusák nasbíral hromady vizuálního materiálu a jeho touha podělit se o něj se stala diváckou radostí. Rozhovor Björk s Arvo Pärtem, klipový found footage elektrominimalistů The Books, minimalistické drony punkového období a další překvapivé a okouzlující práce skladatelů, kteří se rodili jako protipól moderny.

Bylo takřka povinností v tomto dni navázat na Klusákovu přednášku speciální projekcí legendárního filmu s hudebním doprovodem jednoho z klíčových minimalistů Philipa Glasse – Naqoyqatsi. Navíc s přítomným tvůrcem Godfreym Reggiem, který byl speciálním hostem festivalu. Vidět jeho práci na pětatřicetimilimetrovém filmu a poslouchat jeho následné povídání – na to se nezapomíná.

Vítězný film sekce Mezi moři – tedy nejlepší východoevropský dokument - vyhrál ponurý snímek Huberta Saupera Přicházíme jako přátelé. Nově rozdělený Súdán, zmítající se ve vlastní schizofrenii a neschopnosti vrhnout se nějakým směrem, se potácí mezi spoustou východních a západních vlivů. Jediným důsledkem je chudoba, špína a krev. Deprese týdne.

Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě nabídl velice silný ročník. Poctivě promyšlená dramaturgie filmů i doprovodného programu vytvořila komplexní zážitek, vedoucí každý den k větší a větší nenasytnosti. Mírné rozpaky o přesycenosti z minulých dvou ročníků zmizely jako jihlavská ranní mlha. MFDF získává nadšení hostů a návštěvníky přesvědčuje, že Jihlava pro něj není ani příliš malá, ani příliš velká. Je to místo s koncepcí a atmosférou, jakou je málokterý festival schopen nabídnout i přes nesrovnatelně větší potenciál.